Bedna 2006: abpopa

21. března 2007 v 20:04 |  Šifrovačky
19. a 20. května 2006
Na start Bedny 2006 se většina členů našeho týmu dostavila včas. Jedinou výjimku tvořil David, který dorazil až krátce po startu, čehož jistě trpce litoval, protože po celý zbytek hry byl označován za toho, co neumí přijít včas a navíc byl shledán zodpovědným za veškeré naše nezdary - za to, že nám ujela tramvaj; za to, že nás předběhly nějaké Lamy; za to, že byla v noci zima atd. Pevně věříme, že výchovný efekt této lekce se na příštích hrách projeví včasným startem celé naší skupiny.
Na letošní Bedně v týmu abpopa kromě Davida (toho, co neumí přijít včas) startovali a o vítězství marně, leč tvrdě, bojovali ještě Terka, Hála, Martin a Honza - totiž já.

Start - náplavka u Palackého náměstí (17:17)

Pro získání první šifry bylo zapotřebí porazit libovolné dva nepřátelské týmy ve hře hupo. Průběh partií byl zvláštní tím, že hrací plochu si týmy nakreslily na zem a tři hráči z každého týmu se na ni postavili jako figurky. Při hře byla zakázána jakákoliv komunikace a každá figurka tak byla zodpovědná za svůj tah. První dvě hry jsme prohráli na plné čáře. Nejvíce za to přirozeně mohl David, který jediný hru trénoval a ještě nebyl na startu. Zbytek viny jsem nesl... nesla jedna nejmenovaná figurka, která dvakrát za sebou způsobila okamžitou prohru, jen co se dostala ke svému tahu. Poté David konečně dorazil, došlo ke střídání na šachovnici, následovala dvě zasloužená vítězství a šlo se pro šifru. Pořád mi ale vrtá hlavou, kde hledal další soupeře ten nebohý tým, který prohrál v posledním duelu, a co se s ním vůbec stalo.

01! Doplňovačka - pořád ještě náplavka (cca 17:45)

Na začátku jsme měli štěstí. Ze šesti možných šifer jsme dostali tu nejlehčí. Těm dalším pěti jsme sice stejně neunikli, protože byly rozmístěné v kruhu, do kterého nás výsledek první šifry nastřelil, ale bylo prima začít s něčím jednodušším. Stačilo doplnit písmenka do slov, což jsme během pěti minut hravě zvládli.

02+ Obrázky - kostel sv. Tomáše na Josefské (cca 18:15)

Druhou částí první sady šifer byly obrázky v mřížce. Po důkladném prostudování obrázku uprostřed, který vypadá jako šipka k dalšímu stanovišti, navrhuju interpretovat zbylé obrázky jako místa v Praze. Pražská část týmu (Terka a Halík) hned k řetězu, koze a dlažbě hlásí ulice v blízkém okolí - Řetězová, Kozí, Dlážděná... Vytahujeme mapu a nacházíme Vodní, Turistickou... Všechny jsou pohromadě a to nebude náhoda. Přesunujeme se do McDonalda, protože u stolečku to přece dořešíme rychleji. Zakreslujeme ulice na pauzák. Chvíli bouřlivě diskutujeme, jak interpretovat hrad, meloun a jelena. Mohl by to být Pražský hrad, ovocný trh a Jelení příkop. Pak ale nacházíme ulice Zámeckou, Melounovou a Jelení přímo tam, kde je chceme mít. Tak teď ještě, co s tím dál. Zkoušíme ulice různě spojovat, ale výsledný obrázek vypadá jako dost abstraktní umění. Konečně si Martin všímá, že velikost mřížky na šifře přesně odpovídá velikosti mřížky v mapě. Pak už snadno nacházíme cílovou pozici obrázku se šipkou, která ukazuje přímo na Hladovou zeď. A to nebude náhoda.

02@ 7-11-1-2-3-9 - Hladová zeď (cca 19:30)

Jé, sekvence čísel na řádcích. No to je jasný, to bude grafická šifra. Prvních 7 čtverečků vyplnit, dalších 11 vynechat, další 1 vyplnit... Hm, tak to nějak nevychází. No nic, zkusíme něco jinýho. Tak jo, spočítáme součty na jednotlivých řádcích. No vida, vychází skoro samé násobky šesti, teda až na 25, 37, 33... No, a co to jako znamená? A proč jsou krucinál na některých řádcích všechny čísla spojený pomlčkou, na jiných jsou dvě skupiny a na některých dokonce tři. Hm... je to nějaký divný.
Asi po dvaceti minutách marného snažení konečně Terku napadá, že na nakreslení některých písmen stačí jedna čára, ale třeba na K jsou potřeba tři. To vysvětluje ty skupiny. Máme dvanáct čísel, zkusíme mřížku 3 krát 4. Zakreslujeme prvních pár sekvencí, vychází podivné klikyháky. Transponujeme mřížku, další klikyháky. Nicméně jak tak na některé koukám, hned mě napadá, jak je lehce pozměnit tak, aby z toho byla písmena. Navrhuju přeskládat mřížku podle toho, jak vychází písmena. Návrh se sice nesetkává s velkým ohlasem, nicméně zkoušíme to a jakž takž to vychází. Pořád to ale ještě není ono. Najednou Terka kreslí místo mřížky ciferník a rázem máme písmenka jedna radost.

02$ Otazník - Portheimka (cca 20:30)

Na Portheimce je kavárna s pěknou zahrádkou. Ideální místo pro luštění šifry. Většina týmu si objednává kávu. Asi o dvě minuty později David s Martinem nacházejí v otazníku E, M a A. "Jestli další bude U, tak to jsou EMAUZY," tvrdí David. Další je U a to není náhoda. Zatímco ostatní členové týmu popíjejí své kafíčko, je na mě, abych dokončil už jen rutinní práci a objevil ještě ZABRADLI.

02% Bratři Bednáři - Emauzy (cca 21:00)

Čtvrtá šifra pro nás není obtížná, jen pracná. Všichni si do svých bloků kreslí Labyrint a tvary jednotlivých zdí. Pak je všichni najednou rozmisťujeme podle zadaných pravidel. První se to daří Hálovi. Chválíme ho a jdeme zjistit, kudypak šli naši bratři Bednáři Narážíme na neshody ohledně interpretace algoritmu jejich pochodu, ale po chvíli již není sporu o tom, čí interpretace je ta správná. Ano, je to ta moje. Pak už jen zanést do mřížky první písmena jmen, která čteme z Bednářských listů. Vychází smysluplný text a to nebude náhoda.

02* Rok na vsi - Zbořenec (cca 22:00)

Básnička se nám nelíbila už na první pohled. Že každá sloka odpovídá jednomu měsíci v roce je jasné okamžitě. Ale co dál? Zjišťujeme si, co vlastně říká třetí přikázání a moc moudří z toho nejsme. Když nás dlouho nic nenapadá, uchylujeme se k zoufalému kroku - poskládat tajenku z prvních písmen veršů. A vida, krásně nám vychází KAPROVA. Pár písmenek sice zbylo, ale co na tom, když Kaprova ulice je odtud kousek. Hned tam vyrážíme. Šifru bohužel nenacházíme a začínáme si připouštět možnost, že naše řešení nemuselo nutně být správné.
Chvíli luštíme u vchodu do metra, pak se přesunujeme o kousek dál na lavičky. Konečně spočítám počty písmen v řádcích a David si o chvíli později sečte moje výsledky přes řádky ve slokách. Tvrdí, že mu vychází 31, 28, 31, 30, což přesně odpovídá počtům dnů v měsících a to rozhodně nebude náhoda. Konečně nám dochází, že každé písmeno básničky odpovídá jednomu dni v roce a ze zmínky o třetím přikázání usuzujeme, že máme nějak vypsat neděle. Postupně zkoušíme první i poslední neděli v měsíci - v obou případech všech sedm možností. Nic. Přemisťujeme se do baru na čaj. Je totiž zima, protože David neumí chodit včas. Ani tam ale na nic kloudného nepřicházíme. V baru zavírají a musíme zpátky do zimy. Začínáme uvažovat o možnosti vzít si nápovědu. David přichází s myšlenkou, že na poslední část druhého stanoviště dojít nemusíme. Z pěti získaných šifer máme většinu zadání dalšího úkolu. Tvrdí, že algebram se dá vyřešit i bez chybějící části. Nikdo mu ale nevěří, protože jsme všichni přesvědčeni o tom, že organizátoři se postarali o to, aby se to právě takhle ošidit nedalo (pozn.: David později doma dokázal, že algebram bylo skutečně možné vyřešit i bez posledního dílu). Nakonec Halík kouká do mapy, jaká oblast přibližně uzavírá kruh, ve kterém bylo rozmístěno předchozích pět šifer. Pak na chvíli odbíhá a za pár minut se vrací s další šifrou se slovy: "To bylo jasný. Kdybych byl organizátor, tak bych to taky schoval tam."

03 Algebram (cca 2:00)

Na způsob, kterým jsme "vyřešili" poslední část druhé šifry, příliš hrdí nejsme, ale jede se dál. Kompletní algebram máme hotový za chvilku. Správně interpretujeme výsledek, voláme na telefonní číslo a konečně se dozvídáme polohu další šifry. I tak nás ale tenhle zásek stál nejméně tři hodiny času a po příchodu na stanoviště označené číslem čtyři zjišťujeme, že po nadějném začátku se nyní pohybujeme až kolem sedmdesátého místa.

04 Šachy - Chotkova (2:37)

Na čtvrtém stanovišti na nás čekala šifra, přes kterou velká většina týmů nedokázala projít. My bohužel rovněž ne. Zrůdku vyřešil Martin během chvilky. Přicházíme rovněž na to, že někdo v papírové čapce, kdo dře s válečkem, bude nejspíš malíř. Bohužel si to dáváme se šachovnicí dohromady úplně špatně. Snažíme se figurky napasovat na mapu (skupinu střelců na Střelecký ostrov, jezdce na jezdecké pomníky, věže na věže...) a ve vymezené oblasti hledat nějakou galerii. Příliš se nám to nedaří a tak tuto cestu opouštíme.
Dále zkoušíme vykreslovat do šachovnice pole ohrožená figurami a ohrožené figury. Taky nic. Objevujeme podezřelou symetrii v pravé části šachovnice a snažíme se z toho vykoukat nějaká písmenka. Bez větších úspěchů. Zhruba po dvou hodinách to vzdáváme a voláme si pro nápovědu.

05 Počítání čárek - kostel sv. Rocha na Pohořelci (4:59)

U kostela sv. Rocha vidíme spoustu hloučků, které zde zápolí se šifrou, a ze zoufalých výrazů usuzujeme, že už se s tím trápí docela dlouho. Ihned si všímáme, že písmena tvoří začátek abecedy, což jistě nebude náhoda. První nápad je postupně počítat čárky mezi A a B, mezi B a C atd. Když to nevychází, zkoušíme postupně počítat všechny čárky před A, pak všechny před B, což už k řešení vede. Za pět minut máme vyluštěno a po předchozích nezdarech si konečně trochu zvedáme sebevědomí.

06 Plus MAL - Ladronka (5:25)

U hřiště na Ladronce z došlé SMSky zjišťujeme, že jsme se posunuli trochu dopředu, nicméně na vedoucí Prahory, které už jsou na osmém stanovišti, máme ztrátu čtyř hodin. No, první už asi nebudeme.
V šifře brzy vidím opakující se sekvence. Ve dvou skupinkách se pak nezávisle snažíme do každé sekvence doplnit chybějící písmenka. Po chvíli koukám vedle Hálovi přes rameno, jak si to přehledně píše pod sebe a najednou vidím v prázdných místech M, což určitě nebude náhoda. Zanedlouho máme +MAL. Správné použití nás hned nenapadá, tak zkoušíme různé vylomeniny - např. interpretovat plus jako znak nemocnice. Po dalších pár minutách už ale Halík přichází se správnou myšlenkou použít MAL jako šifrovací klíč.

07 Bednářské stezky - Nad Hliníkem (6:28)

Na sedmém stanovišti poskakujeme o dalších pár míst dopředu. Z SMSek víme, že Prahory zde strávily tři hodiny a připravujeme se na nejhorší. Čteme zadání, smějeme se a nemůžeme se dočkat intenzivního pohybu na čerstvém vzduchu. Terku necháváme v základním táboře, zbytek se rozděluje na dvě dvojice a vyrážíme vstříc Bednářským stezkám.
Několik ukazatelů nacházíme poměrně rychle. Jednoduše určujeme významné body v udaných směrech a vychází nám to. Telefonem si vyměňujeme získané informace. Na několik míst tak máme azimuty ze dvou pozic a jdeme najisto. Jediný větší zásek nás čeká při hledání ukazatele číslo devět. V mapě totiž máme špatně zakreslenou pozici desátého ukazatele, který na devátý ukazuje. Cílová pozice nám tak vychází až za železniční trať. Když už tam s Martinem půl hodiny marně hledáme, konečně vyndaváme mapu a přeměřujeme azimuty na desátý ukazatel. Objevujeme chybu a znovu lokalizujeme devátý ukazatel - tentokrát už naštěstí správně.
Než dorazíme do základního tábora, Terka s Davidem už mají téměř jasno, kterým ukazatelům se nedá věřit. Zjišťujeme, že další stanoviště není ani nalevo ani napravo od železniční trati, což nám chvíli připadá divné. Pak nám ale dochází, že šifra bude přímo na trati. Po aplikaci dalších omezujících podmínek nám vychází přechod v podezřelé blízkosti Bednářských stezek. Osmý ukazatel byl od místa vzdálený nanejvýš pár metrů a moc se nám nezdá, že by pořadatelé tak moc riskovali náhodné objevení. Přesto se tam raději vypravujeme a dle předpokladů nic nenacházíme. Další pohled do mapy už prozrazuje správný přechod, kde po krátkém pochodu objevujeme šifru s číslem osm.

08 Americký sen o italské domácnosti - pod viaduktem (9:51)

Na osmičce jsme zjistili, že hra se prodlužuje o dvě hodiny. To nám na chvíli vrátilo naději, že bychom konečně mohli dojít do cíle... než jsme zjistili, že tato šifra pro nás znamená další zásek. Raději ani nebudu popisovat, co všechno jsme se s tím seznamem slov snažili dělat. Když už jsme téměř po dvou hodinách byli blízko rozhodnutí hru vzdát, přišel konečně Martin s italskou domácností a mexickou vlnou. Ze začátku se nám to moc nezdá, ale postupně každý přidává další přívlastky - vídeňský valčík, ruské kolo, americký sen... Spousta slov nám bohužel chybí a tak obvoláváme známé a ptáme se, jaké znají láhve, trychtýře a rohy. Z řešení šifry se stává společná práce rodin většiny členů našeho týmu, ze které nakonec přece jen vychází KLAMOVKA, RODINA - příznačný výsledek.

09 Neúplná mřížka - sousoší na Klamovce (13:07)

Tady už nám bylo jasné, že naše šance na dokončení hry v limitu jsou nulové. Na řešení šifry jsme se tedy soustředili už jen málo a spíše jsme se mezi sebou bavili. Jediný, kdo vytrval, byl David a asi po čtvrt hodině objevil správný výsledek. Tímto ho dodatečně chválíme a částečně mu odpouštíme jeho pozdní příchod.

10 Model pro výuku mladých popelničat - park Mrázovka (13:54)

Na desáté stanoviště jsme dorazili pět minut před koncem hry. Rychle posíláme SMSku, aby byl náš výkon započítán alespoň do neoficiálních výsledků. Jsme na pěkném dvacátém místě. Zadání šifry už ani celé nečteme. Na chvíli se zastavujeme u sekvencí velkých písmen, snažíme se z nich přesmyčkou něco poskládat a vyřešit tak úkol metodou delfskou, kterou jsme se (vždy neúspěšně) pokoušeli aplikovat i na všech předchozích stanovištích. Ani zde se nám aplikace nedaří. Loučíme se s týmy, které zde ještě statečně zkoumají výukový model, a vyrážíme podívat se do cíle.

Cíl - Vyšehrad

V cíli potkáváme už jen Jeníčky, kteří dorazili do jako druzí pár minut před vypršením limitu. První Prahory už jsou touto dobou nejspíš v Brně a to ani nevyužily možnosti nápovědy. Nezbývá než smeknout před jejich výkonem. Ještě vyzvídáme, jaké bylo řešení šachů, a mrzí nás, že jsme na to nepřišli. Logika v tom jistě byla. Děkujeme organizátorům, loučíme se s Jeníčky a pak už jdeme na pořádný oběd.

Závěr

Letošní Bedna ve mě zanechala jen ty nejlepší dojmy. Hra byla výborně připravená, šifry byly nápadité a propracované tak, aby se k jejich řešení dalo dojít spíše rozumnou úvahou než náhodou nebo zkoušením desítek slepých cest. Líbilo se mi originální zahájení i relativně spravedlivý způsob, kterým bylo rozptýleno startovní pole. Bednářské stezky prostě neměly chybu a výborným nápadem bylo vytvořit statistiky o postupech týmů zasíláním SMS zpráv. Dvě kopie každé šifry na tým byly také příjemnou novinkou. Pro organizátory tak nemám nic než slova díků. Myslím, že mluvím za celý náš tým, když řeknu, že jsme si hru skvěle užili a příští ročník si rozhodně nenecháme ujít.

Vybrané cizí fotky

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.