OSUD 3: coredump

21. března 2007 v 20:03 |  Šifrovačky
28. a 29. dubna 2006
Nakonec jsme odstartovali ve složení já, Martin Povolný, David Macháček a Kamča Mesiarkinová. Do Zlína jsme jeli autem a vyrazili jsme se zpožděním, především mojí vinou, protože jsem se zasekl v práci déle, než jsem měl původně v plánu. Ve snaze dojet na místo včas Martin porušil skoro všechny dopravní předpisy. Navíc jsme neměli doporučenou mapu okolí Zlína od SHOCARTu, protože byla v celém Brně beznadějně vyprodaná. David ale během cesty tak dlouho a usilovně telefonoval, až se mu podařilo najít na naší trase obchod, kde mapu mají, a přemluvit prodavače, aby na nás pár minut počkal, protože právě končila otevírací doba.

Na start jsme dorazili téměř přesně v 17:30. Za pár minut přiletělo letadlo, ze kterého se snesla zadání první šifry. Vážně originální začátek. Přes první čtyři šifry jsme prošli celkem snadno. Při luštění čtyřky jsme potkali Prahory, které i ve dvou byly o chlup před námi, a nastěhovali jsme se do garáže, kterou tak výhodně zabraly. Počasí nám totiž příliš nepřálo. Krátce po startu začalo pršet a do konce hry už nepřestalo. Měnila se pouze intenzita deště.
První mírný zásek nastal až na pátém stanovišti, kde byly umístěné dva reproduktory. Z prvního opakovaně hrálo sedm známých melodií, z druhého se opakovaně ozývalo sedm sekvencí slov. Melodie vedly na čísla (sedm statečných, tři čuníci, čtvero ročních období), ve slovech bylo možné najít opakující se dvojice písmen AZ-IM-UT VZ-DA-LE-NO. Hrozně dlouho jsme ale nebyli schopni dát si to dohromady. Až si Kamča všimla, že "to začíná ve stejnou dobu". Nahrávky byly skutečně synchronizované, takže když z jednoho repráku hrála melodie ze seriálu A JE TO (což podle nás vedlo na číslo 2), z druhého se ozývala slova s písmeny AZ. Pak už jsme snadno poskládali
 AZ-IM-UT  VZ-DA-LE-NO (st)
 2  7  3   1  6  3  4
a šlo se dál. Ještěže jsme tu Kamču vzali.
Hned na dalším stanovišti nás ale čekal další zákys. Dostali jsme vinylovou desku s nápisem "DESKU NEZNIČTE", což bohužel zhatilo můj plán na její rozlomení a nalezení zprávy někde uvnitř. Hned nás napadlo, že orgové po nás tady, daleko od civilizace, přece nemůžou chtít, abychom desku přehráli. Tak jsme řadou více či méně sofistikovaných způsobů postupně hledali zprávu v obalu desky i na desce samotné, čímž jsme obojí dost poničili. Nakonec jsme se uchýlili k hledání na mapě něčeho, co asociuje desku, ale kromě fotbalového stadiónu (resp. těch drah kolem něj) jsme na nic nenarazili. Na obálce sice celou dobu byla jasně vytištěná zpráva "JSTE-LI BEZRADNÍ, POMOC JE ZDE" s vyznačeným bodem na kousku mapy, ale "přece se nebudeme vracet". Místo toho jsme chvíli marně hledali šifru v nápisu. Trvalo asi hodinu, než jsme to konečně vzdali a vydali se pro nápovědu.
Obrázek, který jsme na místě našli nás vážně dostal. Oni po nás opravdu chtějí vyrobit gramofon. Pár minut jsme se o to pokoušeli v lese, ale v tom dešti to vážně nešlo. Vyrazili jsme hledat přístřeší a našli starý opuštěný dům u cesty. I tam nám ale trvalo zatraceně dlouho, než jsme přišli na způsob, jak z desky něco dostat. Párkrát se nám podařilo vyloudit z ní slovo HRÁZ, ale teprve když jsem značně zdokonalil svou techniku točení a David svoji techniku držení jehly s papírovým kornoutem, ozvalo se něco jako U KOLIBY. Koukáme do mapy a zjišťujeme, že kousek od města Koliba je hráz. To nemůže být náhoda. Já jsem navíc z desky jednou zaslechl i slovo RYBNÍK, které tam vůbec nebylo.
Na hrázi nás čekala celkem snadná šifra, která vedla na slovo KAMENEC. Později se ukázalo, že zde došlo k chybě orgů, protože Kamenec byl v mapě dvakrát. My jsme si naštěstí všimli jen toho správného.
Na osmičce další zásek. Šifra byla obálka, uvnitř které jsme našli prázdný papírek. Řešení bylo jasné. Stačí to nahřát nad svíčkou a vyleze z toho nápis. Ale nevylezl, ani po opakovaném snažení s pronášením zaklínadel. Zkusili jsme ještě osvit červeným světlem hřbitovní svíčky, ale kromě toho, že bílá plocha najednou vypadala růžové, se nic moc nestalo. Pak Davida ještě napadlo, že velikost papírku nápadně připomíná velikost bankovky. Porovnali jsme ho s dvoustovkou i tisícovkou a když to vyšlo "něco mezi", usoudili jsme, že to nejspíš bude pětistovka, kterou ale nikdo neměl. Každopádně vyrážet kvůli tomu do Zlína hledat ulici Boženy Němcové se nám moc nechtělo, a tak jsme se raději zaměřili na dosud neprozkoumanou obálku. Na vnitřních stěnách byl vzorek podobný tomu, který se obvykle používá na obálky, jejichž obsah nemá být viditelný proti světlu. Nepoučen z desátého stanoviště na TMOU jsem tvrdošíjně prosazoval, že vzorky je třeba nějak přes sebe přeložit a prosvítit. S mokrým papírem to ale moc nešlo.
Tým už začal být značně promočený, promrzlý a taky unavený. Dospěli jsme k přesvědčení, že ať už se má se šifrou dělat cokoliv, v suchu to rozhodně půjde lépe. A tak jsme se vrátili k hrázi, kde byly pěkné zastřešené stolečky. Jen co jsme tam dorazili, napadlo Davida hledat ve vzorku na obálce trojrozměrný obrázek (stereogram), což bylo správně. Cesta na další stanoviště pochopitelně vedla přes místo, ze kterého jsme se právě vrátili. Ztratili jsme tak asi dvě hodiny času. Martinovi se navíc začala odlepovat podrážka u boty. Morálka v týmu klesala.
Na devítku jsme dorazili už hóóódně zmrzlí. Navíc na nás nezbyly klobásky. Vegetariánskou část týmu to zas tak moc netrápilo. Nejprve jsme obrazce skládali dohromady, jak napovídalo kolečko a šipky uprostřed. Moc to nešlo. Pak jsme přišli na to, že dvojice obrazců se vždy podobají a že po jejich vyznačení jeden obrazec zbývá. Ale co s ním? Nic nás nenapadlo, takže jsme pozvolna začali uvažovat o možnosti hru vzdát a vydat se do Zlína. Jak jsme koukali do mapy na cestu, povídá Kamča: "Jé, hele, to je ten obrázek!" Na mapě byl lesní hřbitov, jehož cestičky opravdu úplně přesně seděly na výsledný klikyhák. Rezignaci jsme tedy odložili na později a vydali se ke hřbitovu. Kamča ještě sice chvilku tvrdila, že "to kolečko uprostřed vypadá podobně jako tadyto kolečko na mapě" a ukazovala na vrstevnici kousek od hřbitova, ale jen jsme se jí smáli. V průběhu pochodu nám naštěstí začalo vrtat hlavou, proč vlastně vůbec bylo na šifře to zatracený kolečko se šipkama. Až jsem šifru znovu vyndal, položil na mapu, zorientoval podle sebe znaky hřbitova a s překvapením zjistil, že kolečko přesně sedí na Kamčinu vrstevnici. Nemělo se jít na hřbitov ale na kopec v jeho blízkosti, což naznačovaly šipky.
Další šifra byla snadná, ale ukazovala na dvě různá místa. Správně jsme pochopili, že máme jít na obě a rozdělili jsme se. Obě části další šifry byly úspěšně nalezeny a tým se znovu sešel před hospodou na kraji Zlína, asi v 9:30. V 10 hospodu otevřeli, což byla naše záchrana. Už nám to ale vůbec nemyslelo. Jednu polovinu šifry jsme po druhém čaji dali a ještě jsem tak doběhl pro půlku šifry další, ale druhá polovina odolávala a odolávala. Možná jsme to ani nechtěli vyluštit. Představa, že opustíme teplo hospůdky, čajíček, polívečku a vydáme se znovu do toho nečasu, nás příliš nelákala.
Po dvanácté hodině vyrazil Martin k autu. Chytil stopa, ale k autu musel ještě asi kilometr pěšky do kopce. Bota nevydržela a tak šel chudák část cesty jen v ponožce.
My ostatní jsme kolem jedné hodiny vyrazili na cílové stanoviště. Tam jsme dostali prima koláčky a také se dozvěděli řešení druhé poloviny jedenácté šifry. Tak jednoduchá. Ach jo.
Mám-li to celé zhodnotit, počasí hru hodně pokazilo, ale i tak se mi to moc líbilo. Další OSUD si rozhodně nenechám ujít. Díky všem členům týmu za skvělou spolupráci a budu se těšit na další společné starty.

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.