Svíčky 2006: abpopa

21. března 2007 v 20:05 |  Šifrovačky
26. a 27. srpna 2006
Na Svíčky jsme vyrazili v sestavě David, Kamča, Kuba, Yenya a já (Honza). Všichni kromě Davida jsme jeli do Chotěboře z Brna vlakem na hromadnou jízdenku spolu s ostatními brněnskými týmy (resp. dvě hromadné jízdenky, protože nás tentokrát bylo víc než 30, čímž byl myslím zároveň překonán stávající rekord). V naší výbavě nechyběl míč proti trudomyslnosti a praktický obal na mapu, který jsme zakoupili těsně příchodem na nádraží. Měli jsme tedy v rukou všechny trumfy a byli jsme připraveni na velkolepé vítězství.

V Chotěboři se k týmu přidává David a společně vyrážíme na start. Dozvídáme se, v čem spočívá první úkol a vysíláme několik průzkumníků zmapovat pozice potenciálních soupeřů. To nakonec není třeba, protože většina týmů se snaží zviditelnit a zajistit si tak výhodu při sjednávání nadcházejících klání. Zejména Prahory jako obvykle nic neponechávají náhodě.

1 Kámen, nůžky, papír - start
13:40 - 14:07

Za hlavní týmové střihače byli zvoleni Yenya a Kuba. Neustále jsme je střídali podle aktuální formy, která se z vteřiny na vteřinu měnila. David neomylně doplňoval řádky a já jsem zapisoval písmena vydaná soupeřům v naději, že nám to k něčemu bude (a vážně bylo).
Zprávu se nám daří poskládat poměrně brzy a vyrážíme dál mezi prvními týmy. Na začátku zelené značky ale s překvapením zjišťujeme, že všichni míří rovně, zatímco nám vychází, že bychom měli odbočit doleva. To nás dost mate. Uvědomujeme si, že spoustu písmen ze začátku zprávy jsme jen odhadli a že místo jděte po zelené značce tam klidně mohlo být jděte od zelené značky. Dlouho váháme. Kuba správně namítá, že bychom se neměli nechat ovlivnit tím, co dělají ostatní, ale je dost těžké tomu nepodlehnout, když rovně míří zástup týmů zvučných jmen a nechce se nám uvěřit, že by všichni šli špatně. Nakonec se tedy vydáváme také rovně. Když ale po pár set metrech trasa vůbec neodpovídá popisu, dáváme na Kubu, vracíme se a vyrážíme po zelené hledat žluté fáborky. Konečně správné rozhodnutí.

2 Přečti třetí písmena... - krmelec na zelené značce
14:38 - 14:40, 18. místo z poloviny týmů

Po nepříliš vydařeném přesunu nás naštěstí čeká rychlý úspěch na druhé šifře. David objevuje Ševcovu skalku takřka na první pohled. Tento typ šifer je prostě jeho doména.
Získaný čas bohužel opět ztrácíme blouděním v lese. Rozdělujeme se na dvě skupiny. Já s Davidem jdu jedním směrem, ostatní druhým. Později se rozpadá i naše dvoučlenná skupina a hledáme tak každý sám. Téměr po hodině konečně objevuju Ševcovu skalku a volám ostatním, abych jim popsal cestu.

3 Otčenáš - Ševcova skalka
15:30 - 16:40, 26. místo

Třetí šifra nás trochu potrápila. Že se podle šipek mají nakreslit body do mřížky je jasné hned. Ale dlouho nám nedochází, jak na to napasovat ta písmenka. Až David přichází s teorií, že půjde o počáteční písmena slov nějakého známého textu. Beru Sirky, narážím na modlitbu, kterou jsem si v nich tučně podtrhl, a pak už je vše jasné.
Tentokrát přesun konečně zvládáme bez větších problémů a divíme se, že i přes mírný zásek na předchozím stanovišti jsme trochu poskočili v pořadí. Navíc nás těší, že jsme dohnali Proudové krtky, kteří zde ještě luští a horlivě u toho telefonují.

4 Trojice - rybník u Sychrova
17:15 - 17:58, 18. místo

Princip je nám brzy jasný a společnými silami postupně dáváme dohromady většinu trojic. Na této šifře bylo pěkné, že se do řešení mohl zapojit opravdu celý tým. Trvalo nám to sice několik desítek minut, ale úlohu tohoto typu asi málokdo vyřeší výrazně rychleji.
V Podmoklanech nacházíme pátou šifru a protože akorát začíná pršet, hledáme si k luštění nějaké přístřeší. Všechna dobrá místa jsou již obsazena týmy, které jsou před námi, ale jeden se akorát zvedá k odchodu a tak rychle zabíráme jeho zcela luxusní místo i se stolem a lavicemi.

4 Pepánek - Podmoklany, požární zbrojnice
18:25 - 18:40, 13. místo

V suchu a pohodlí je pro nás Pepánek záležitostí na pár minut. Morseovka se úplně nabízí. Pak už to chce jen ten správný nápad, který přichází brzy. Při odchodu míjíme Haluzáky a psychicky se připravujeme na kopec, který máme před sebou.

6 Vesnice a jejich hospodářství - Štiky, náves
19:12 - 19:42, 12. místo

Nejprve se díváme, jestli vesnice uvedené v textu skutečně existují a jestli dokonce nejsou na doporučené mapě. A vida, jsou. Teď už jen přijít na to, jaké charakteristiky ty chlívky, kotce a holubníky kódují. Za pár minut objevujeme, že počet kurníků odpovídá počtu domů ve vesnici. To už v podstatě omezuje možné cíle pouze na Kladruby, ale nechceme haluzit a tak hledáme ještě alespoň jeden znak. Daří se nám napasovat počet kotců na nadmořskou výšku, vše sedí a tak vyrážíme. Po pár metrech Davida ještě napadá, že holubníky by mohly být azimut. Ověřujeme. Je to tak a jdeme najisto.
Cesta je dlouhá a máme tak spoustu času na hraní Chotěbořských piškvorek. Po bouřlivé diskuzi o nejvýhodnější strategii nakonec odhadujeme, že Prahory zvolí P a Chlýftým F (obojí špatně) a rozhodujeme se tak položit A do prvního sloupce. Ptáme se na tah Prahor a nemůžeme uvěřit, když nám jeden z orgů tvrdí, že Prahory ještě nehrály. Překvapení je o to větší, že jsme Prahory od začátku hry vůbec neviděli a předpokládali jsme tedy, že jsou daleko před námi, což také byly. Na chvilku jsme ale naivně uvěřili, že jsme je někde předběhli.
Tak či onak, štěstí tentokrát stálo při nás. Jak jsme později zjistili, náš tah byl tahem vítězným a získali jsme tak pět drahocených bodů.

7 Sudoku - Kladruby, autobusová zastávka
20:18 - 20:40, 9. místo

Řešení sudoku bylo svěřeno Yenyovi, který prohlásil, že mu to jde. Bylo však jasné, že to nebude záležitost na pár minut. Protože nás na luštění bylo zbytečně moc, navrhuju, že zaběhnu pro nápovědu. Než si ale stihnu sbalit věci, David, který od začátku moc nevěřil tomu, že se má sudoku řešit, tvrdí, že už má tajenku. A opravdu.
Ostatní týmy asi sudoku potrápilo mnohem víc než nás, protože tady jsme poskočili hodně dopředu. U vodárny si bereme šifru s číslem tři a druhý tým máme hned před sebou.

8 Křížovka - vodárna
21:14 - 22:33, 3. místo

Křížovka je evidentní substituční šifra. Vzhledem k rozsahu odhadujeme, že půjde o náhodnou substituci, takže se ani nesnažíme hledat nějaký systém a rovnou děláme frekvenční analýzu. Nejčastější symbol (smajlík) prohlašujeme za E nebo O (špatně) a marně se snažíme udělat první krok přes svislé pole, kde se vyskytuje třikrát. Nakonec přichází ke slovu moderní technika (mobil s Operou, elektronický slovník, regulární výrazy), objevujeme slovo ASANACE a v zápětí GYMNASTA. A pak už je to jen rutina.
Třetího místa jsme si bohužel příliš neužili. Poté, co nás řešení šifry stálo hodinu a čtvrt, jsme ztratili ještě více času přesunem na další stanoviště. Přesněji řečeno, hledáním šifry. David s Kubou neodolali možnosti trochu se ohřát v hospodě, kolem které jsme šli. Kamča, Yenya a já jsme tedy šli napřed. Najít přibližné umístění soutoku pro nás nebyl problém. Horší už to bylo s lokalizací šifry. Prodírali jsme se houštím a brodili se řekou kolem místa, které jsme nesprávně identifikovali jako soutok. Ten byl bohužel o pár desítek metrů dál. Až po půl hodině konečně objevuju zadání. Než se stačíme vrátit na cestu, přicházejí David s Kubou. David zaběhně do lesa a asi o minutu později se (pro mě zcela nepochopitelně) vrací s dalším zadáním. To už nám je teď nanic a tak ho posíláme šifru vrátit, ale ta zastávka v hospodě nás může celkem mrzet.

9 Průsečíky - soutok Cerhovky a Doubravy
23:43 - 0:47, 5. místo

Bohužel ani luštěním jsme mnoho času nenahnali. Když to po pár minutách vypadá, že se k cíli zřejmě nedobereme nijak rychle, vysíláme dobrovolníka (mě) pro nápovědu.
Beru to poklusem a zanedlouho dobíhám dvojici Proudových krtků. Dál běžíme společně a probíráme předchozí šifry. Nápovědu úspěšně nacházíme a volám svému týmu, jak to vypadá. Když doběhnu zpátky, čekám, že už bude dávno vyřešeno, ale nějak se s tím loudají. Trvá to ještě několik minut, než Kuba přijde s tím správným nápadem. Za chvilku už máme LIBOHÁJ, který se nám v mapě tolik líbil.
Sice jsem nesměle tvrdil, že ten nápis v mapě by mohl patřit k té hájence, ale byl jsem přehlasován a vyrazili jsme tak hledat pěšiník do poměrně rozsáhlé oblasti. Zhruba po půl hodině marného pátrání zjišťujeme na Internetu, že pěšiník je rododendron. Ani s tímto poznatkem však nejsme v hledání úspěšní a tak po další půl hodině konečně dochází na cestu k hájence, kde je rododendron i šifra. "Já jsem vám to říkal." :)

10 Písmena ve středu - Liboháj, hájenka
1:57 - 2:07, 5. místo

David si první všimnul, že všechna slova mají lichý počet písmen. Pak už bylo jasné, co dál. Konečně jsme se vrátili do rychlého tempa. Bohužel ne nadlouho.

11 Podivné znaky - benzínka u Chotěboře
2:27 - 5:54, ?

To bychom snad ani nebyli my, abychom se někde nezasekli. Tentokrát se nám zadařilo na jedenáctém stanovišti. Když vidíme, že s tím nehneme, vysíláme dalšího dobrovolníka (zase mě) pro další nápovědu. Tentokrát to ale není taková legrace, protože nápověda je umístěna na kopci uprostřed lesa a nevede k ní žádná cesta. V noci se mi hledá hodně těžko a navíc se mi samotnému v lese zrovna dvakrát nelíbí.
Během mého marného pátrání mi několikrát volá můj tým, jestli už mám nápovědu. Že to bez ní nejspíš nevyluští. A já naoplátku několikrát volám svému týmu, jestli už to vyluštili. Že tu nápovědu nejspíš nenajdu. Jelikož se nezdá, že by tento postup vedl k jakémukoliv postupu, je za mnou vyslána posila v podobě Davida. Ve dvou je to v nočním lese přecejen veselejší a společnými silami se nám daří nápovědu lokalizovat. Příliš moudří z ní nejsme a tak ji voláme zbytku týmu, ať se s tím nějak poperou.
Scházíme se v nonstop baru na kraji Chotěboře. Luští se zde o poznání lépe než v zimě na schodech, ale pořád ne dost dobře na to, abychom se posunuli někam dál. Až když začínáme zvažovat možnost obětovat dvanáct drahocených bodů a zavolat si pro řešení, přichází Yenya s římskými číslicemi. Pak už nám to jde dobře. I nápověda se hodí. Společně generujeme přesmyčky a za chvíli vysíláme dva dobrovolníky (zase mě a ještě Yenyu) na Soukenickou, zatímco zbytek týmu si sedí pěkně v teple.

12 Telefonní čísla - Soukenická
6:06 - 7:05, ?

Tentokrát neponecháváme nic náhodě a rovnou vysíláme dobrovolníka (hádejte koho) pro nápovědu. U modrobílé tyče nic není a navíc ani její poloha příliš neodpovídá popisu. Že by tu byly dvě modrobílé tyče? A opravdu. Stačilo dojít asi o sto metrů dál. Volám týmu, že nápovědu získá na telefonu zdarma, načež mi tým volá zpátky, že orgové dělají, že o žádné nápovědě zdarma nic nevědí a jsem vyslán nápovědu ještě jednou zkontrolovat. Posílám tedy SMSkou přesné znění, vyrážím zpátky a doufám, že tým to tentokrát, než dorazím, už konečně vyluští. Míjím první modrobílou tyč a dva členy neznámého týmu, kteří u ní něco marně hledají.
Při návratu do týmové základny mě bohužel žádné příjemné překvapení nečeká. Únava se začíná projevovat a tým je po předchozím záseku značně demoralizovaný. Čas nás tlačí a tak klesáme hluboko a saháme po řešení za drahocené body.

13 Tempery - Západní
7:20 - 8:50, 10. místo

Opět neponecháváme nic náhodě, ale já už odmítám být dobrovolníkem. Pro nápovědu tak vysíláme Kubu a Kamču. Luštění se nám nedaří. Je nám jasné, že barvy máme nějak míchat. Dokonce i tušíme které a nápověda to potvrzuje. Jen pořád nevíme jak.
Tahle šifra mi přišla strašně těžká a týmy, které ji vyřešily, mají můj upřímný obdiv. My jsme si zhruba po hodině a půl zavolali pro další řešení s tím, že si alespoň mimo hru projdeme další stanoviště.

14 Hrobie - Bahenní
9:05 - 9:57, 9. místo

Na Hrobii žádný velký zásek nehrozí a tak se pouštíme do luštění. Jde nám to docela dobře, ale stejně Kamču preventivně posíláme pro nápovědu. Než nám ji stihne zavolat, máme už téměř vyřešeno. Ještě si skočíme pro zadání 15. šifry s číslem osm, ale moc se nám nelíbí a tak se raději jdeme podívat do cíle.
V cíli je ještě spousta týmů, se kterými se můžeme podělit o zážitky. Dokonce na nás zbyly i poslední topinky. Na mě teda už jen taková mrňavá, ale lepší než drátem...

Závěr

Zpátky do Brna nás jede docela dost a Prahory tak opět organizují hromadné jízdné. Ve vlaku většina lidí pospává, kde se dá. Já se ještě chvilku snažím vyřešit šifru z haluze, ale už to moc nejde. Energetické nápoje přestávájí působit a tak se přidávám k ostatním.
Hra se nám líbila a organizátorům za ni moc děkujeme. Průběh byl pro náš tým zcela standardní. Pomalý start, dobrá střední část a katastrofální konec. Ale příště, příště už vám to vážně nandáme.

Nejlepší hlášky

Kamča: "Proč sis tady v těch Sirkách podtrhl tu modlitbu?"
Kuba: "Zkusíme kolem nich projít tak, aby si nevšimli, že odcházíme." (Pokus o nenápadný odchod na další stanoviště.)
Kuba: "Konečně si připadam jako když chodim s Jeníčkama." (Za tento výrok jsme Kubu z týmu podmínečně vyloučili. :))
Kamča: "Tím padá naše teorie o Liboháji." (O minutu později vyšel LIBOHÁJ.)

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.