TMOU 8: abpopa

21. března 2007 v 20:05 |  Šifrovačky
3. a 4. listopadu 2006

... únava a zima a sníh se z nebe snes'

Již několik dní před začátkem hry bylo jasné, že o deseti stupních nad nulou z loňské TMOU si letos budeme moci nechat leda zdát, že noci budou opravdu chladné a že bychom si rozhodně měli vzít teplé prádlo. I přes tuto nepřízeň počasí účast nikdo neodřekl a náš tým tak vyrazil v plné sestavě: Dana, David, Halík, Honza a Martin.

Registrace

Problémy nastaly již před startem. David s Halíkem cestou z Prahy uvázli v zácpě na D1. Martin oznámil, že nestíhá a že se k nám nejspíš přidá až pár minut po začátku. Na start jsme tedy včas vyrazili jen já a Dana. Protože pro úspěšnou registraci jsou zapotřebí alespoň tři členové týmu a pozdní registrace znamená šedesátiminutovou penalizaci, voláme Martinovi, že to do 16:45 musí stihnout za každou cenu. David s Halíkem jsou ještě 100km před Brnem a tedy bez šance.
Čas startu se nepříjemně blíží a my s pohledem upřeným k úpatí kopce netrpělivě čekáme, kdy se Martin konečně objeví. Stíhá to takřka v minutě poslední.

1a Hra na slepou bábu - Planýrka
17:00 - 18:00

Tak jsme rozděleni, odvedeni do neznáma a ještě si máme zavázat oči. Zadání úkolu mě nepřekvapuje. No, to jsem zvědavý, jak se na té velké ploše a v tom hluku poslepu najdeme.
Z dáli už zní hymna TMOU, ale repráky jsou asi daleko, protože ji sotva slyšíme. V tom se ze stejného místa začíná ozývat šílený řev. Naše skupina A je stále v klidu, protože sirénu k zahájení hry jsme ještě neslyšeli. Objevují se spekulace, že další dvě skupiny mají jiné instrukce než my. Za chvilku přibíhá org a sděluje nám, že tohle je siréna. Propuká řev, který značně přehlušuje ten, co jde z dálky.
Jelikož je naší skupině povoleno telefonovat, snažím se poslepu vytočit Martinovo číslo, abychom se domluvili, jak se sejdeme. Nikdo to ale nezvedá (později se dozvídám, že Martinova skupina měla telefonování zakázáno). Pomalu tedy vyrážím tam, kde tuším místo, ze kterého nás odvedli, doufaje, že Martin i Dana budou mít stejný nápad. Po každých pár krocích volám aurorááá co mi hlasivky stačí. Přitom přemýšlím, jak se asi svolává tým Fň.
Asi za pět minut nedaleko slyším zřetelné aurorááá načež téměř histericky spouštím své aurorááá, aurorááá, aurorááá. Něčí ruka mě chytá za rameno. Je to Martin. Takovou radost ze vzájmného shledání jsme určitě ještě nikdy neměli. Dál jdeme společně a sborově provoláváme tři, čtyři, aurorááá. Po chvíli si uvědomujeme, že Dana možná neví, jak se náš tým jmenuje (resp. správně čte) a pokřik tak měníme na tři, čtyři, aurorááá, Trávníčkovááá.
Máme štěstí. Trvá to jen pár minut a už slyšíme aurorááá jasným ženským hlasem. Zapínám čelovku na znamení úspěšného shromáždění všech současných členů týmu. Org je u nás za pár sekund a získáváme první šifru.

1b Pamětní desky - pořád ještě Planýrka
18:00 - 19:55

Jdeme luštit do haly nedalekého bazénu na Sportovní. Jsme tam první, ale další týmy se postupně objevují. Moc jiných možností, jak luštit v teple, zřejmě není. Konečně dorážejí i David a Halík.
Brzy nám dochází, že jde o nápisy na pamětních deskách. Pár z nich zkoušíme zadat do Googlu, ale bez úspěchu a tak vysíláme tři dobrovolníky (mě, Martina a Halíka) do terénu, aby to oběhali. Já si beru na starost Dům umění a Měnínskou bránu. Cestou zpátky si ještě nechávám nadiktovat, co nám chybí. Na Internetu nacházím, kde je nejstarší gymnázium v Brně. Mám to naštěstí při cestě.
Když dorazím zpátky k bazénu, máme už všechny nápisy kromě jednoho. David volá příteli na telefonu a zjišťuje, že by to mohlo být na Petrově. Vysíláme tam Martina s Halíkem, kteří jsou ještě v centru.
Dana mezitím přišla na to, že znaky šifry kódují vždy buď souhlásku nebo dvojici souhláska, samohláska. Kódování je ale v každém slově jinak a princip hrozně dlouho nechápeme. Až konečně navrhuju generovat náhodné přesmyčky. Chytáme se na to, že v druhém, pátém, šestém, sedmém a osmém slově se vyskytuje stejný znak (tři horizontální čáry a pod nimi jedna vertikální) a ve všech je také samostatně písmeno s. Přiřazujeme je tedy k sobě a hned na to si David všímá, že nápisy jsou pozpátku. Pak už je to jen rutina. Za chvilku voláme klukům instrukce pro získání další šifry.

2 Opruz na šest - parčík na Panenské
20:00 - 21:00

Za místo srazu je zvolen McDonald na Svoboďáku. Po příchodu vidíme, že je narváno a většina hostů se zabývá trubičkou, ve které je něco, co vypadá jako Tic-Tac. Martin s Halíkem naštěstí včas zabrali volný stůl, který bychom teď už jen těžko hledali.
Ostrý nožík jsme nevzali. S hygienou si hlavu nelámeme, zato si lámeme zuby, když si postupně každý snaží ukousnout kousek každého Tic-Tacu, abychom minimalizovali chybu při určování příchuti. V rozpoznání jahodových jsme neomylní, ale rozlišit klasické od mentolových (pracovní název příchutě zubní pasta) nám dělá problémy, které se s přibývajícím počtem ochutnaných Tic-Taců stále stupňují. Snažíme se nějak rozumně střídat. Halík pečlivě seřazuje nakousané Tic-Tacy pro případné opravy.
Konečně se prokousáváme k poslednímu kousku. Vychází nám UZKADORDISENLEJ. Úzkou ulici známe, ale co ten zbytek? Halík, jediný nebrňák, nás poučuje, že podle slovníku TMOU je Dor označení pro Dornych. Vysíláme tedy Martina a Danu k Vaňkovce. Zbytek týmu zůstává na místě, aby se vypořádal s tím záhadným DISENLEJem.
Chvilku se s tím trápíme, ale pak přecejen objevujeme chybně určený Tic-Tac. Opravujeme oddělovač na čárku a rázem máme DISPLEJ, což je rozhodně mnohem lepší než DISENLEJ. Voláme Martinovi s Danou upřesnění a vyrážíme za nimi.

3 Reklamní shot - displej u Vaňkovky
21:10 - 21:45

O reklamy je dnes večer evidentně zájem. Pod displejem se hromadí hloučky lidí. Kolemjdoucí nechápou, co je na té tabuli tak zajímavého.
Martin s Danou už mají sepsaná všechna místa z reklamy na TMOU 8, kromě posledního. Chvíli se ho snažíme identifikovat společnými silami. Nedaří se, ale hádáme, že šifra půjde vyřešit i bez něj a přesunujeme se do tepla Vaňkovky. Zdravím se tu s IS misí, která je o kus před námi. Zatím. :)
Vytahujeme mapu a zakreslujeme všech devět míst na pauzák. Vychází jasná kružnice. Střed je přesně na Scheberových zahrádkách, což nebude náhoda. Jdeme zpátky k displeji na zastávku devítky. Nejbližší jede až za patnáct minut. Nezbývá než počkat. Pěšky tam dřív nebudeme. Na zastávce se začínají hromadit týmy. Do tramvaje se všichni nacpeme tak tak. Cestou se snažíme šířit paniku a přesvědčovat ostatní týmy, že je potřeba vystoupit až na Lesné, ale moc se nám to nedaří.

4 Šifra mistra Myšpulína - Scheberovy zahrádky
22:20 - 23:05

Jasná chodící šifra. Poslední obrázek nám bohužel dost připomíná místo, kde jsme získali zadání, a usuzujeme tak, že je třeba jít od konce na začátek. Rozdělujeme se a dost dlouho v okolí marně hledáme garáže z předposledního obrázku. Asi po půl hodině Martin konečně objevuje místo, které podezřele odpovídá prvnímu obrázku. Opouštíme tedy teorii o převráceném pořadí a další místa už nacházíme úplně snadno.

5 Letopočty - Zábrdovický most
23:06 - 23:50

Diskmena jsem sice zapomněl doma, ale naštěstí máme ještě jednoho. Pouštíme získané CD. Pousloucháme já a Dana, každý z jednoho sluchátka, protože prý jediní máme hudební vzdělání. To nám je tady celkem nanic, ale shodujeme se na tom, že každá stopa odpovídá významnému letopočtu. Nezapomínáme totiž, že roky řídí naše kroky.
Zapojuje se celý tým a postupně to dáváme dohromady. Rozdíl mezi nejdřívějším a nejpozdějším rokem je 26 let, což je podezřelé. Prohlašujeme tedy 1980 za A a 2005 za Z. Moc to nevychází. Už jsme venku dlouho a je vážně zima. Je odhlasován přesun do tepla nejbližšího otevřeného čehokoliv. Cestou přicházím s návrhem vyzkoušet opačné přiřazení písmen. Priority týmu jsou však v této chvíli jasné. Naším primárním cílem je nezmrznout.
Nacházíme otevřený bar a objednáváme čaje. Následně zjišťujeme, že opačné přiřazení funguje. S podzimním datlem si sice chvilku nevíme rady, ale Halík opět uplatňuje slovník TMOU a podává vysvětlení pravého významu slova datel. Rozjezd směrem k Podzimní ulici jede za pár minut a tak nezbývá než nechat čaje čaji a vydat se k zastávce.

6 Šachy - datel na Podzimní
0:25 - 0:45

Šachovnice 9x9 je dost netradiční, stejně jako počty figurek. Napadá mě použít číselné hodnoty figur a poskládat je na šachovnici tak, aby součty v řádcích a sloupcích byly konstantní. Vysvětlování své teorie týmu bohužel začínám slovy: "Není to něco jako sudoku?" Tím se připravuji o možnost sdělit podrobnosti svého plánu, protože tým téměř sborově prohlašuje, že sudoku to rozhodně je.
Chybějící figurka vychází rychle, ale pro jistotu vyřešíme sudoku celé, protože na dlouhou procházku jakožto výsledek špatného řešení se nám moc nechce. Při odchodu ze stanoviště si nedokážu odpustit malé poškádlení IS mise, která se s tím ještě trápí.
Po cestě je to hrozná zacházka a tak volíme trochu riskantní cestu terénem. Vyplatilo se. Přesun výjimečně zvládáme bez bloudění a šetříme tak dost času.

7 Tetris - lom v Maloměřicích
1:03 - 1:20

Na sedmém stanovišti potkáváme Pralinky zvlášť. Ochotně nám dělají týmové foto u vstupu do Morie.
Kostky na obrázku nám připomínají tetrisové kostky. Co je nechat spadnout? První pokus, kdy se snažíme jednotlivé bloky držet pohromadě, nevychází. Pak spočítáme, že v každém sloupci je stejný počet kostiček a je nám jasné, že jestli něco nechat spadnout, tak každou kostku zvlášť.
Cože? Morseovka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.