TMOU 8: abpopa, pokračování

21. března 2007 v 20:06 |  Šifrovačky

8 Amplitudy - kóta 335,9 u Bílovic n. Svitavou
2:15 - 2:23

U této šifry bylo největším problémem její nalezení. Vyřešeno jsme měli prakticky okamžitě. Dalo se s tím vůbec dělat něco jiného?

9 Orienťák - památník Havelky a Zieglera
3:15 - 5:15

Přítomným orgům nahlašujeme název našeho týmu, včetně informace o tom, jak se to píše. Bez toho jsou totiž zcela zmateni, jako ostatně téměř každý nezasvěcený. Dozvídáme se, že jsme na 12. místě, což nám dělá velkou radost. Bohužel jsme rovněž informováni, že Prahory tu byly skoro tři hodiny před námi. Nechápeme, jak to mohly stihnout tak rychle. Nikde jsme se přece nezasekli.
Máme tři buzoly. Rozdělujeme se tedy na tři skupiny: já a Dana, Martin a Halík, David a David. Nikdo jiný už na Davida nezbyl. Rozdělujeme si kontroly a vyrážíme. Nalezení nám nedělá větší problémy. Běhat se nám ale nechce, takže nám trvá skoro hodinu, než se opět sejdeme na startu. Zjišťujeme, že někde muselo dojít k chybě, protože máme dvakrát B, zato žádné H. Vysíláme tam Martina s Danou a s Davidem zatím zkoumáme, co už máme. Halík pomalu odpadá.
Než se dobrovolníci vrátí z kontroly H, máme už jasno. Sčítání v tři dé a černá je mínus jsou dost velké nápovědy. Chvilku nám trvá, než to všechno dopočítáme, přestože nás zima dost pohání. Vychází nám MOSTROFOHRADY. Bouřlivě diskutujeme o interpretaci výsledku. Pak konečně někdo nachází v mapě ohradu a poblíž most. Usuzujeme, že mělo vyjít most roh ohrady. Marně hledáme chybu v součtu u F. David tvrdošíjně trvá na vyjasnění chyby, ale posíláme ho, ať si klidně znovu oběhne všech deset kontrol. My prostě vyrážíme k tomu mostu.

10 Přesmyčky - most u rohu ohrady
6:05 - 6:30

Přesun nám tentokrát dělá trochu potíže. Uprostřed cesty se rozdělujeme. U šifry jsem první já. Hned si všímám, že kromě prvních pozic jdou písmena ve slovech podle abecedy. Na řešení jdu špatně. Zkouším počítat vzdálenosti mezi písmeny na sousedních pozicích. Asi za deset minut přichází David. Vysvětluju mu, na co jsem zatím přišel, a v zápětí nás oba prakticky současně napadá, že jde o přesmyčky. S přečtením nemáme problémy. Když si, po několika sofistikovaných indiciích vedoucích k určení hesla, v poslední větě přečteme, že heslo je kráva, propukáme v bouřlivý smích.
Když přičtení hesla k prvním písmenům nefunguje, ještě se s tím nějakou dobu trápíme, než konečně vyzkoušíme odčítání. Při odchodu zdravíme ještě stále luštící coredump. Vím, že to ode mě není vůbec pěkné, ale zkrátka jim nemůžu neříct, že se s tím nějak loudají.

11 Krabice - památník Adolfa Midlocha
7:10 - 7:30

Okamžitě je jasné, že text kóduje pohyb po poli. Zkoušíme zapisovat písmena, přes která projdeme. Nic. Pak se někdo zmiňuje, že u šifry byla vrcholová kniha a že jsme na 11. místě. Ptám se, kdo je před námi, ale všichni jsou tak zahledění do šifry, že se odpovědi nedočkám. A tak si jdu knihu prohlédnout. Zpátky jsem asi za minutu a jelikož to tým ještě nemá, nezbývá mi, než poradit, že to nejspíš bude sokoban. :)
Vychází brána ohrady okolo. To je nějaké moc mlhavé. Dana objevuje v mapě blízkou ohradu. Mě to připadá jako jasný cíl a tak tam s Danou vyrážím. Zbytek týmu je skeptický a tvrdí, že je třeba ještě něco doluštit. Asi po pěti minutách volá David, že objevil značku turistického přístřešku. No jo, to je tak, když je člověk líný překreslit si zadání a udělat řešení pořádně. Ale ta ohrada vážně vypadala tak nadějně. No nic, no.

12 Piškvorky - přístřešek s ohradou u Ořešína
8:15 - 9:30

Luštíme pod přístřeškem. Chvíli kolektivně, ale únava postupně vítězí. Nejdéle se snažíme já s Davidem, ale jdeme na to špatně. Nacházíme dvanáct úseků textu oddělených dlouhými mezerami, dvanáct slov v každém úseku, dvanáct tahů, písmena A (1) až L (12) v označeních tahů. Marně se ty dvanáctky snažíme dávat dohromady.
Přicházejí Pralinky zvlášť a zabírají místo hned vedle nás. Šifra jim taky moc nejde. Asi po hodině se probouzí Halík. Bere do ruky šifru a povídá: "A všimli jste si, že jsou tady ty velký mezery?" Na bouři smíchu, která následuje, reaguje dost nechápavě. Pak se šifra konečně dostává k Daně a ta má během chvilky správné řešení. Pralinky závidí. Ať žije Dana!

13 Bóžina výstava - kóta 398,3 u Soběšic
10:12 - 11:45

Brzy nás napadá, že obrazy jsou nějaké tvary. Že by písmena? To moc nesedí. Telefonní číslo v textu dole je jasný ISBN kód. Google nám říká, že publikaci, ke které patří, máme přímo před sebou. Pak už nám rychle dochází, co je Konzorcium červených trpaslíků a Velký kulturní ústav.
Hledáme tedy popisované tvary v mapě. Nejprve v legendě, potom poblíž místa, na kterém jsme. Podezřele vysokou koncentraci symbolů objevujeme na Lesné, kde je Rhó, tuctové péčko, větrný mlýn i černoch na běžkách. Nacházíme i strom s motivem "noc a den" a "rozmnožování spěje na východ". Systém ale pořád nechytáme. Všechny teorie selhávají.
Nápady docházejí, teplota je stále proklatě nízko a tak nikdo neprotestuje proti přesunu do hospody U Supa v Soběšicích. Tam si dáváme čaj a objednáváme jídlo. Přitom nespouštíme oči z mapy. Přichází myšlenka, že "odlet" by mohlo být letiště v Medlánkách. Ale je to daleko. Daleko? Letiště daleko, hlava koně daleko. Letiště 30, hlava koně 29. Strom (5) blízko kóty 299,5. Beru pravítko, měřím, David nevěří, měřím dál, David začíná věřit, jásáme, máme.
Co teď s tím objednaným jídlem? Do konce hry zbývá už jen pár minut, ale chceme zkusit dojít do cíle i po limitu. Na vyslání rychlého posla je to moc daleko a tak nakonec usuzujeme, že bude nejlepší to rychle sníst a vyrazit. Dana, David a Martin jdou napřed, protože moje obří porce nivy v bramboráku vypadá na dlouhý boj.
S Halíkem vycházíme asi deset minut za ostatními a parádně bloudíme, přestože jsem na cílovém kopci byl nedávno s Prahorami na výletě s pracovním názvem tady by mohlo být letošní TMOU. S týmy, které mají, kromě extrémní výkonnosti v luštění šifer, ještě i jasnovidecké schopnosti, to mají soupeři zkrátka těžké.

14 Rozsypaný text - kóta 299,5 u Řečkovic
12:59 - 13:35

Než dorazíme na místo, zbytek týmu už má vyřešeno. Je půl druhé, hodina a půl po limitu. Voláme orgům, jestli má smysl, abychom ještě chodili do cíle. Nemá. Už tam nikdo není. Dozvídáme se ale, že kromě tří týmů, které došly do cíle, a nás, nikdo nepřešel přes třináctou šifru. Neoficiálně jsme tedy čtvrtí. To je super úspěch. O to víc nás mrzí, že jsme nedošli do konce. Ty dvě chybějící hodiny jsme určitě mohli někde ušetřit.

Závěr

Hra se nám moc líbila. Tic-Tacy byly vážně opruz, ale ten nápad neměl chybu. Příprava musela být šílenost. Stejnou pochvalu zaslouží i "reklamní shot" u Vaňkovky a šifra mistra Myšpulína. Bylo pěkné, že těžší šifry (alespoň z našeho pohledu) se objevovaly až ke konci hry. I slabší týmy tak mohly ve hře dojít poměrně daleko. Nemluvě o tom, že jsme tak v tom mraze nikde na moc dlouho nezatuhli.
Poučení pro přístí rok je pro nás jasné. Nesmíme se s tím prostě tak loudat.

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.