Za pokladem: abpopa

26. března 2007 v 15:50 |  Šifrovačky
23. a 24. března 2007
Na Za pokladem jsem se moc těšil. Kombinace šifrovací hry a netradičních fyzicky náročnějších úkolů, organizovaná ostříleným instruktorským týmem, slibovala báječný zážitek. Já ani David jsme ani chvíli neotáleli s vyplněním přihlášky, hned jak jsme se o hře dozvěděli. Náš tým skvěle doplnila Pída.
Hru jsme chtěli zahájit u mě doma. Kolem 18:00 mi volá David, že trčí v zácpě na D1 a že svoje šance na včasný dojezd do Brna nevidí příliš reálně. Přichází SMSka od Pídy, že nestíhá a že nezvládne koupit mapu. No to nám to pěkně začíná. Ještěže Svratecko i plán Brna mám doma. Budeme muset doufat, že se nebudeme muset rozdělovat a vystačíme s jednou mapou.

V 19:00 teprve začínám skládat věci do batohu a stavět vodu na čaj do termosky. Pída doráží asi v 19:15 a hned je jí plný byt. Zahrnuje mě tisícem otázek, co vzít, co nevzít, co kam dát. Já do toho hledám, balím, přemýšlím, co jsem ještě zapomněl, zvedám telefon, do kterého mi David říká, že nestíhá, a ještě se marně snažím rozchodit navigační program na svém PDA. Přesto v 19:30 sedáme k notebooku a já ze své paměti nějakým zázrakem vylovím adresu záložního serveru Za pokladem, protože na hledání mailu, oznamujícího změnu adresy, který jsem četl někdy v poledne, už není čas.

Vstupní šifra

Docela rychle přicházíme na to, že na obrázku jsou vlajky našich sousedů na čtyř světových stranách. David po telefonu navrhuje něco posouvat nahoru, dolů, doprava, doleva, což zní dost rozumně. Ale co? Po pár minutách si všímám, že na každém okraji jsou vlajky jen jedné země, a to navíc na opačné straně, než na jaké leží vzhledem ČR, což mě přivádí na myšlenku posunout je směrem doprostřed. Zdá se, že by to mohlo kreslit písmena, a tak se pouštíme do realizace. Přepisování vypadá hrozně pracně. Přicházíme na elegantní řešení, kdy se pozice vlajek překreslí na čtyři fólie, které se přeloží přes sebe a posunou. Funguje to. Čteme KOUNICOVA 22 právě ve chvíli, kdy David vchází do dveří. Optimálně načasováno. Rychle nakládáme věci do auta a vyrážíme. Tedy samozřejmě hned potom, co znovu vyběhnu a seběhnu všechna tři patra, abych se vrátil pro brýle, které jsem jako obvykle zapomněl.

Lezecká stěna

Na Rajčeti zjišťujeme, že nás čeká lezení. To mě těší, protože místní cesty mám natrénované a jsem tedy přesvědčen, že tato disciplína bude mojí doménou. Ovšem v okamžiku, kdy se dozvídám, že bude potřeba si něco zapamatovat, zcela ztrácím veškeré své iluze. Role jsou rozděleny rychle. Já a Pída lezeme, David zapisuje. Jsem na sebe hrdý, když po prvním kole přináším celých pět písmen, a ještě je v tabulce umísťuji téměř tam, kam patří, a to celé zhruba dvě minuty, po kterých přichází Pída s devíti písmeny. A tak to pokračuje pořád dál. David naštěstí vzorně doplňuje, takže zprávu máme poměrně brzy a odjíždíme do Doubravníku mezi prvními. Cestou ještě potřebujeme nabrat benzín a modlíme se, abychom vůbec dojeli k benzínce, protože David cestou do Brna vyhodnotil tankování jako nepřijatelné zdržení a v nádrži teď nemáme prakticky nic. Naštěstí to dobře dopadlo. Cesta byla převážně z kopce.

Šifrovací etapa

V Doubravníku potkáváme Ústřední topení, které nám obsazuje telefonní budku, ve které marně zápasí s mincemi. Hodiny právě odbíjejí půl jedenácté a my tak máme už tři minuty po svém termínu na volání a začínáme přemýšlet, jak se na topení dělá kšá. Konečně mizí a dostává se ke slovu náš pokrokový tým s telefonní kartou, kterou na druhý pokus správně vkládám a na třetí dokonce i vytáčím správné telefonní číslo.
1. Smajlíci - Doubravník
Luštíme na zadní sedačce v autě. Smajlíci se opakují a s Davidem tedy nemůžeme jinak, než začít s frekvenční analýzou. Pída nám nechce pomáhat s tím, že zkusí objevit něco chytřejšího. Přesazujeme ji tedy z prostředka ke kraji a počítáme si. Už máme frekvence pro celé tři obličeje, když nám Pída hlásí, že jednotlivé prvky ksichtíků "postupně přibývají" (jeden prvek je vždy jedno oko, dva prvky obě oči, tři prvky oči a nos) a tím pádem je to jasná morseovka. Mimochodem, že vezmeme do týmu Pídu, to byl můj nápad.
Ze stanoviště odcházíme první. Zapínám GPSku a mám radost, když se za pár minut úspěšně sesynchronizuje se satelity. Ta mě vzápětí opouští, když zjišťuji, že mapa, kterou mám v PDA, končí přesně v místě, kde se právě nacházíme. Přímou cestu do kopce podle azimutu tedy ihned zavrhujeme, zvlášť po počátečním kufrování ještě v Doubravníku. Místo toho jdeme oklikou směrem na Křížovice pěkně po cestě. Ke konci bohužel špatně odbočujeme a bloudíme. Nakonec jdeme stejně přímo do kopce cestou necestou. Po chvíli v dálce vidíme světlo a když se k němu přiblížíme, s radostí zjišťujeme, že je to tým. Kde je tým, bude i šifra. Objevujeme další a další osvětlené skupinky. Naše vedení je evidentně dávno pryč.
2. Básneň a povídka - kóta 529,0
Nahoře pěkně fouká a je zima. Scházíme trochu níž a luštíme u křoví, alespoň trochu v závětří. Po chvíli vidím v prvních třech slovech povídky ALKOHOL, načež David podotýká, že alkohol je i v básničce. Pak už v povídce snadno nacházíme všechna další slova básně a hned se nám daří i další krok, kdy rozdělujeme text, který zbyl po vyškrtání slov básničky. Ale ta finální myšlenka pořád ne a ne přijít. Marně se snažíme přijít na to, co se nám orgové snaží sdělit větou OTO V DÝM UŽ JE CHCE STÁLE VÍCE OSAHÁVÁ POZADÍ ŽEN ŽÁDNÁ. Napadají nás šílenosti typu hledat mrtvého sochaře jménem Oto, ale pohled do mapy nenasvědčuje tomu, že by v okolí bylo jakékoliv odpovídající místo. Je nám zima. Velká zima. Balíme to a vydáváme se směrem k vesnici. Ne že bychom si dělali velké naděje, že tam najdeme nějakou otevřenou hospodu, ale za pochodu je přece jen lépe. Pořád žádný nápad a tak vyrážíme pro nápovědu s tím, že zkusíme něco vymyslet po cestě. Vymysleli jsme toho hodně a k řešení jsme měli tááákhle blízko, ale ten pomyslný poslední dílek skládačky nám bohužel unikl. Nápověda pomohla. Konečně jsme pochopili, jak číst text, který jsme celou dobu měli přímo před nosem. Nezbylo nám, než se tlouct do hlavy. Řešení už pak bylo otázkou minuty. Tahle šifra se nám líbila ze všech nejvíc. Moc pěkný nápad a výborné provedení. O to víc nás mrzelo, že jsme ji bez nápovědy nedokázali vyřešit.
V této chvíli nám už bylo jasné, že první tým bude nejméně tři hodiny před námi. Po nadějném začátku teď morálka v týmu trochu poklesla. Nicméně čekáme, že hra bude ještě dlouhá a šance na vítězství se ještě úplně nevzdáváme. Vyrážíme k pomníku Járy Cimrmana. David navrhuje jít trochu delší cestou po silnici, ale přesvědčujeme ho, že po žluté značce se určitě nepůjde o nic hůř. Následně se brodíme po kotníky ve sněhu, každou chvíli hledáme značku (je totiž ještě noc) a nakonec se úplně odchylujeme z trasy a bloudíme. Prostě typická zkratka.
3. Pyramidy - pomník Járy Cimrmana
U pomníku Járy potkáváme tým IDKFA. Terén kolem mistrovy plostiky pročesáváme dost dlouho, než Davida konečně napadne otevřít schránku s výškovnicí. Následně znovu dost dlouho hledáme, protože azimut měříme jen nedbale v přesvědčení, že šifra bude někde u cesty. Mimochodem, zjistil někdo, zda šifra byla umístěna ještě v Pohlaví Járy Cimrmana, nebo už mimo něj?
V šifře si ihned všímáme různé velikosti písmen. Pída si chce ta velká zakroužkovat, ale zakazujeme jí do zadání čmárat. Jen ať si je pěkně vypíše. Vypsání odhaluje tři téměř stejně velké skupiny písmen, oddělené prázdným řádkem. To nás okamžitě svádí na scestí, protože nemůže být náhoda, že skupiny jsou tři a pyramidy také tři. Snažíme se tedy různými způsoby písmena vepsat do pyramid, a to dost dlouho. Zhruba po půl hodině nám Pída konečně říká: "Hele, kluci, fakt sorry, ale já si tady ty písmenka prostě zakroužkuju." Poté, co na nás z Pídiných koleček, vykoukl nápis LOMNICE, jsme se rozhodli, že odteď má Pída psaní do zadání povoleno.
Je rozhodnuto, že upřesňující umístění doluštíme cestou a vyrážíme směr Lomnice. David kouká do mapy a tvrdí, že by to mohl být židovský hřbitov. Na Davidově hvězdě (tím nemyslím hvězdu Davida, člena našeho týmu) je trojúhelníků docela dost. Navíc je nám brzy jasné, že do textu šifry by orgové horko těžko dostávali nějakou další informaci a že výsledkem druhého kroku tedy musí být symbol poskládaný z pyramid. Po zbytek cesty se tedy snažíme z toho tu židovskou hvězdu nějak vykoukat, ale nedaří se, přestože Pída na to jde správně, až na to, že si v pyramidách místo podlahy "prožraných částí" pater vyznačuje celé patro, resp. jeho střed. (FIXME! tady bude obrázek)
Ještě nás napadá, že budeme-li pyramidy otáčet o 120 stupňů podle bodu ve vrcholu (v textu bylo zdůrazněno, že poté, co pyramidu dostavěli, stáli na vrcholu), získáme něco, co připomíná symbol radioaktivity. Po příchodu do Lomnice tedy Pída ihned odchytává paní na procházce se psem a ptá se, kde tady mají skládku radioaktivního odpadu. Paní nám vyděšeně vysvětluje, že jediné, o čem ví, je kontejner na PET lahve a přidává do kroku zcela opačným směrem, než jakým jdeme my.
Nezbývá nám tedy než zkusit židovský hřbitov. U brány nic není a zdá se, že nás čeká další luštění a hledání. Davida naštěstí napadlo podívat se i dovnitř. Nejdřív si myslíme, že si z nás dělá legraci, když jakoby čte: "Za pokladem. Jděte na náměstí k morovému sloupu...", ale když z něj nakonec vypadne i "heslo GOLEM", začínáme mít podezření, že tohle by si nevymyslel.
4. Vážení míčků - Lomnice
Vážení míčků
Na náměstí budíme orgy spící v autě a za odměnu dostáváme několik ping-pongových míčků. David brzy přichází s myšlenkou, že ta divná trojka bude nejspíš "m" a ta maličká nula symbol stupně a jedná se tedy o azimut a vzdálenost. No, teď už to jen seřadit podle hmotnosti a je to. Na náměstí je řeznictví, ve kterém vidíme krásné váhy. Má sice ještě zavřeno, ale to naší Pídu nemůže zastavit. Přesvědčuje paní, která je právě v jednom kole, protože se za chvíli chystá otevřít, že si opravdu životně nutně potřebuje zvážit několik ping-pongových míčků. Za chvíli se k nám vrací s papírem, na kterém má ke každému míčku poznačenou hodnotu 0,005 nebo 0,010. Jakkoliv se nám váhy líbily, velkou přesností bohužel neoplývaly. Množina možných cílů se tak sice trochu omezila, ale ještě jich zbývalo pořád moc.
Otevírají se potraviny na náměstí. Jdeme si koupit něco k jídlu a zjišťujeme, že tu také mají pěkné váhy. Paní prodavačky vypadají celkem ochotně a nechávají nás zvážit si míčky. Ale není to k ničemu. Váhy nejsou o moc přesnější než ty v řeznictví. Prostě co si člověk sám neudělá, to nemá. Nezbývá, než si sestrojit pořádné váhy. Kupujeme balík špejlí a potřebujeme ještě dva mikroténové sáčky. Chceme koupit celý balíček, ale paní u pokladny nás pozoruje a ptá se: "Co to tu je za sportovce?" Když jí Pída vysvětlí, že jsme celou noc nespali, podává nám krabičku se slovy: "Vezměte si bonbónek." A když vidí, že chceme kupovat mikroténové sáčky, hned nám ochotně nabízí zdarma ty, co má u pokladny. Děkujeme a vysvětlujeme, že nám stačí dva. "No tak si vezměte tři."
Naše skvělé váhy
Na schodech pak vyrábíme váhy. Fungují bezvadně. Za chvíli máme hotovo a vyrážíme k dalšímu stanovišti. Mimochodem, David několikrát navrhl ponořit míčky do vody a podívat se, jak vysoko plavou nad hladinou. Já jsem ale byl přesvědčen o tom, že to nemůže fungovat. Velká chyba.
Konečně jsme v oblasti, pro kterou mám elektronickou mapu. Zapínám GPSku a jdeme úplně najisto. Doháníme přibližně hodinovou ztrátu na Chlýftým. Byl jsem tak zakoukán do displeje svého PDA, že jsem kolem schránky se šifrou prošel zhruba ve dvoumetrové vzdálenosti a vyrazil o dalších padesát metrů dál s náležitým údivem, že tady pořád nic není. Zbytek týmu, který šel asi sto metrů za mnou, se po příchodu k šifře, tvářil poměrně nechápavě, zvlášť když jsem z dálky vzrušeně gestikuloval a vymezoval oblast, kterou je třeba obklíčit a pročesat, protože to tu někde musí být.
5. Oblouky - kóta v údolí
Luštíme pod včelím úlem. Včeličky naštěstí spinkají. Navrhuji nějak řadit oblouky podle délek. David se délek hned chytá a tvrdí, že je potřeba oblouky změřit a délky převést na písmena. To zní rozumně a taky to funguje.
6. Kris kros - Borač
Kris-kros
Přesun na boží muka v Borači je bez problémů. Vyzvedáváme šifru a jdeme se s ní drze schovat pod střechu rozestavěného domu v napjatém očekávání, kdy nás někdo přijde vyhodit. Naštěstí nikdo nepřišel. Chvíli po nás přichází Chlýftým a zabírá kadibudku. Jak příznačné! S bludištěm zkoušíme všechno možné. Nakonec dáváme na Pídu a zkoušíme kris-kros, zvlášť když si všímáme, že bez diakritiky je i úvodní text šifry. Funguje to, ale jde to pomalu. Je deset hodin a objevuje se nápověda. S ní už je to hračka. Dopisujeme posledních pár písmen a čteme tajenku.
7. Známka - Prudká
Pída se jde koupat
K lávce jdeme společně s Chlýftýmem. Pída statečně leze pod most pro šifru. Označujeme políčka zezadu čísly a stříháme. Když jsem v polovině stříhání, padá návrh přesunout se s luštěním k autu. To má jistou logiku, takže zase všechno balím a vyrážíme. Na to, abychom poznali, že na známce je bronzová soška býka a dali dohromady všechny nápisy, ani nemusíme známku skládat. Obvoláváme několik známých. Celkem zbytečně, protože David celou dobu ví, že Karel Absolon byl významný archeolog a speleolog. Jen chvíli trvá, než mu dojde Býčí skála, která se úplně nabízí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.