Za pokladem: abpopa, pokračování

27. března 2007 v 14:53 |  Šifrovačky

Jeskyně

U Býčí skály už tušíme, co nás čeká. Koneckonců, na co jiného bychom s sebou měli mít speleologické helmy a oblečení pro pohyb v podzemí. Ale že se jeden z nás bude koupat po krk ve vodě, nás trochu zarazilo. Můžete hádat, na koho to vyšlo. Voda měla údajně sedm stupňů, ale já bych ji odhadoval tak na sedm pod nulou. Už když jsme se začali brodit po kolena, měl jsem pocit, že tohle nemůžu dlouho vydržet. Koupání jsem si pak užil zcela mimořádně, když jsem z vody vytáhl šifru, která nebyla čitelná, a musel jsem zpátky pro náhradní.

Konečně vylézáme z jeskyně. Zuby mi drkotají. Nejdřív mířím k řece omýt ze sebe trochu bahna, pak se převlékám do suchého a snažím se aspoň trochu osušit kalhoty, protože jiné s sebou nemám. David a Pída zatím luští. Když se k nim přidám, mají už přede mnou náskok a David má brzy řešení.

Outdoor

V Lipůvce dekódujeme zprávu. Máme s sebou Vigenerovu tabulku, takže to jde rychle. Cestou přemýšlíme, na co asi budeme potřebovat helmy. Vyprávím Davidovi, jak na Octoginta Octo byla helma potřeba pro lezení na bedny od piva. Aha, tak tady tomu nebude jinak. Ovšem verze pro tři byla mnohem zajímavější. Domlouváme strategii, při které budeme začínat minimálně z šesti beden a bude tedy třeba dostavět čtyři, abychom dosáhli na madlo. Nejdříve se snažíme lézt oba současně, ale to moc nefunguje, takže slézám a společně s Pídou pomáháme Davidovi nahoru. Daří se, ale David příliš stabilně nevypadá, takže na nás neustále volá, že jestli nepohneme, tak to nedopadne dobře. Pída drží jednou rukou lano, aby se David mohl aspoň trochu opřít o madlo, druhou rukou moji věž a jaksi jí chybí třetí ruka, kterou by mi nahoru podávala bedny. Takže od ní občas lano přebírám, abych místo ní přidržel Davida. No je to zkrátka legrace, ale nakonec se nějakým zázrakem dostávám nahoru a Pída se konečně může cvaknout do sedáku, abychom ji vytáhli ke zvonku, na který má zazvonit. David padá chvíli po tom, co se Pída cvakla. V instrukcích sice bylo, že se má seskočit, ale pád evidentně fungoval taky.
Vracíme se k autu. V polovině cesty David zjišťuje, že nemá bundu, což by nebylo tak hrozné jako to, že v bundě jsou i klíče od auta. Voláme orgům, jestli k nám nemůžou bundu ze stanoviště nějak dopravit. Posílají ji po týmu, který právě odchází. Tuším, že to byl Bednajt. Tímto mu ještě jednou děkujeme.

Závěrečná etapa

Svazování Chlýftýmu
Přijíždíme k Boskovickému hradu a je nám jasné, že tohle musí být poslední etapa. Kde jinde než na hradě by mohl být ukrytý poklad. Pod hradem už je svazován Chlýftým, aby se mohl vydat na svou strastiplnou pouť do prudkého kopce po cestě vedoucí k hradní bráně. Netrvá nám dlouho rozhodnout se, že uprostřed půjde Pída. Jsme také svázáni a vyrážíme asi pět minut za Chlýftýmem. Z počátku jsme ještě plni elánu a říkáme si, že Chlýftým, který vidíme někde daleko před sebou, musíme dohnat. Postupně je však Pídino "hop, hop" stále častěji prokládáno mým "pauza, pauza". Chlýftým jsme nechytili, ale nahoru jsme se přece jen nějak dovlekli.
Místnost s pokladem je úchvatná. Neodvažujeme se v ní mluvit jinak než šeptem a rituál otevření truhly a napsání jména našeho týmu na pergamen si užíváme naplno. Konečně se dozvídáme, jak jsme dopadli. Na pergamenu jsou před námi jen tři týmy a Chlýftým navíc s časovou penalizací za nápovědu. Jsme tedy třetí!
S Trubadúrskou písní na rtech míříme do šenku a gratulujeme vítězům. S Vlastíkem Šebestou i Ústředním topením si pak dlouho vykládáme o průběhu hry. Je s nimi moc příjemně a o vtipné zážitky rozhodně není nouze.

Závěr

Trochu nám vadila příliš volná pravidla, jak už jsem napsal do diskuze. Nemá smysl to tu psát znovu. Takže jen stručně. Myslím, že o výsledku hry by měly rozhodovat schopnosti týmů a ne technické vybavení nebo síla podpůrného týmu. Ve hře, kde orientace v terénu a luštění šifer, jsou základním soutěžním prvkem, se rozhodně přimlouvám za zákaz GPS a zákaz zásahu osob mimo tým do principiálního řešení.
Jinak se nám hra moc líbila. Bude-li nějaký další ročník, určitě na něm nebudeme chybět.

Poděkování

  • Organizátorům, za skvěle připravenou hru.
  • Tashimu a dalším, za parádní fotky.
  • Pídě, za hostování v našem týmu, při kterém nám byla velkou posilou.
  • Paním prodavačkám z Lomnice, za zapůjčení vah, za bonbónky a mikroténové sáčky.
  • Davidovu autu, za to, že dojelo k benzínce.
  • Kamče, za přípravu zásob. Hlavně za ty banány v čokoládě, které jsme objevili až cestou zpátky.

Nejlepší hlášky

David: "Oni, když tam dorazili, tak si určitě řekli: No paráda, konečně využijeme ty misky na ping-pongový míčky." (O týmu, který měl na čtvrtém stanovišti šifrovací etapy neuvěřitelně vymakané rovnoramenné váhy.)
... další snad časem přibudou, určitě jich bylo spousta, ale jako na potvoru si zrovna žádnou nemůžeme vybavit ...

Odkazy

Vybrané cizí fotky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.