MATRIX 3: abpopa

2. dubna 2007 v 12:18 |  Šifrovačky
30. a 31. března 2007
"To jsme už zkoušeli." Tato věta zůstane, po letošním Matrixu, trvale vryta do mé paměti, společně se vzpomínkou na několik hodin plných nechápavých pohledů do celkem triviální šifry. To ale trochu předbíhám. Všechno to začalo v jedné tovární hale. V Matrixu se kromě mě ztráceli ještě David, Halík, Martin a Kamča.

Start
Po příchodu do výrobní haly bývalé továrny Škoda jsme, kromě pár dalších věcí, dostali propozice ke hře (FIXME! tady bude odkaz). Když jsme si je prostudovali, začalo nám být jasné, že letos to budě pěkný chaos. Pokud tohle čtete, aniž jste se Matrixu účastnili, vřele vám doporučuji se s propozicemi alespoň zběžně seznámit, jinak se u následujících řádků zřejmě nevyhnete řadě nechápavých pohledů. A to mi věřte, že po předchozích dvou dnech, vím lépe než kdo jiný, co to je tvářit se nechápavě, a že to, stejně jako autodestrukce, není nic příjemného.

Start

Úvodní scénka
Úvodní scénka se nám moc líbila. To, co následovalo, už méně. Ze změti zvuků jsme prvních zhruba deset minut neměli nic víc než bolest hlavy. Ke konci jsme občas zaslechli nějaké klíčové slovo, ale stejně odcházíme až poté, co celá zpráva zazní úplně jasně, společně s asi tisícem dalších lidí. Na autobusové zastávce necháváme jen Halíka a Kamču, protože pochybujeme, že se nás do autobusu vejde víc. Vlastně pochybujeme i o tom, že se do něj vejdou i jen oni dva, ale za pokus to stojí. Ostatní jdeme dál pěšky.
Přicházíme k tramvajové zastávce právě ve chvíli, kdy přijíždí prázdná tramvaj. Nastupujeme spolu s Martinem. David někde zaostává. Tramvaj odjíždí úplně plná. Nezasvěcení cestující se tváří nechápavě. A to mi věřte, že to opravdu není nic příjemného.

Bod X - substituce

První šifra
Na stanovišti jsme s Martinem první z našeho týmu a přemýšlíme, kdo má papír se šifrou, který jsme dostali na startu. Každopádně (na tohle slovo mám taky pěkné vzpomínky, ale o tom až později) je nám jasné, že to není nikdo z nás dvou a připravujeme se na to, že si tu budeme muset pěkně dlouho počkat na ostatní. Kupodivu všichni doráží do dvou minut a můžeme se do toho pustit. S foťáky obíháme všechny stromy a řešení dáváme rychle dohromady. Vychází poloha čtyř dalších stanovišť. Martin je vyslán oběhnout dvě. Na další jde David s Halíkem a na to poslední, k dětskému hřišti na ostrově, jdu já s Kamčou.
Kamča mi bere z ruky mapu se slovy: "Já to tady znám." Místo u Jiráskova mostu tak končíme u mostu Palackého, načež se Kamča tváří zcela nechápavě. A to mi věřte, že... no nic. Jiráskův most je naštěstí hned vedle. Vyrážíme tedy k němu. Díky zacházce nás však dohání Tom, čímž na tomto stanovišti nenávratně ztrácíme zcela nevídané vedení na Prahory.

1. patro - dvojice čísel

Se šifrou si jdeme sednout na lavičku. Za chvilku si všímám, že čísla za tečkou jsou hodně malá. Přichází vzpomínka na začátek loňské Krtčí nory a řešení je na světě. Zrovna volá David. Domlouváme se, že on a Halík vyrazí na Pankrác, kam výsledek šifry ukazuje. Já a Kamča se spojíme s Martinem a zkusíme pořešit dvě šifry, které vyzvedl. Scházíme se v McDonaldu na Andělu. Martin přináší CD a šifru s křížem a židovskou hvězdou.

1. patro - CD

Základna v McDonalds
Vyndavám z batohu discmana a přehrávám několik známých melodií. Napadá mě, že je třeba vzít slovo písničky z každého místa, kde zazní "divný zvuk". Kamča vzápětí vyslovuje úplně stejnou myšlenku, takže na tom asi něco bude. Martin později opravuje "slovo" na "slabiku". Chybí nám píseň číslo 3, kterou Martin i David znají jen jako "Vonásku, Vonásku, (píp) se na lásku", a píseň číslo 8. Voláme několika známým. Když přiložení sluchátka discmana na mikrofon telefonu nefunguje, nezbývá než začít zpívat. Získáváme název trojky a máme tak SCHODY NAD STUDNICKOVOU KO...NY. Poslední slovo odhadujeme na "kořeny" nebo "koupelny" a vysíláme Martina na místo s tím, že já a Kamča se zatím podíváme na další šifru. S tou bohužel nejsme schopni hnout.
Mezitím několikrát volá David. Nejdřív, že šifru u kostela na Pankráci nemůžou najít. Později, že už ji našli na místě, kde předtím nebyla. Že bychom byli rychlejší než orgové?

2. patro - ? (něco, co vyluštili David a Halík)

Šifru se židovskou hvězdou nedáváme. V McDonaldu to balíme a vyrážíme za Martinem na Studničkovu. Chceme se ujistit, že šifru tam vyzvedneme do 22:00, abychom při rotaci získali další. Na místo dorážíme pozdě my i Martin, ale rotace se naštěstí opožďuje. David s Halíkem prolamují šifru z Pankráce a vysílají mě k platanu do Jezerky. Tam vyzvedávám šifru těsně před 23:00, čímž plníme jeden z našich základních cílů - dostat se do třetího patra před první rotací.

3. patro - diktát

Vodička mě hned praští do očí, ale jinak ulice v Praze vůbec neznám, takže myšlenku hned opouštím s tím, že něco tak jednoduchého by orgové určitě nepoužili. Pak už se jen tvářím nechápavě (nic příjemného) až do chvíle, kdy kolem 23:15 konečně proběhne rotace a jdu si pro diktát. Diktáty mi vždycky šly a ani s tímto jsem neměl velké potíže. Vyřešeno v tramvaji cestou na Karlovo náměstí, kde se náš tým konečně znovu sjednotil, abychom domluvili další postup.
Se šiframi z druhého patra jsme zatím moc nepohnuli. Je nám ale jasné, že na Jezerce se postupně objeví všechny šifry třetího patra a dvojky tedy dáváme stranou, alespoň do doby, než vyřešíme trojku, kterou jsem přinesl. Martina vysíláme na Čapkovu (výsledek diktátu) a Halíka na Jezerku, protože další rotace v 1:00 se pomalu blíží. Já, David a Kamča se usídlujeme v hrozně zakouřené hospodě, abychom nějak pohnuli s Jungmanem, Vodičkou a dalšími.

3. patro - ulice a písmena v mapě

Na zastávce
Kamča navrhuje ulice v Praze. David hned přitakává. Já se pro změnu tvářím zmateně. Zjišťujeme, že ulice na sebe navazují a hned v nich čteme písmena. Stejně jako několika jiným týmům, nám vychází ZIZKOVYEZ. Po chvíli přicházím s teorií, že v navazující ulici je třeba pokračovat jen jedním směrem, čímž si konečně můžeme opravit Y na V, které se nám ve výsledku líbí mnohem víc.
Mezitím volá Martin, že má šifru a že je to prasečí noha. Tváříme se nevěřícně. "A bylo u ní logo MATRIXu?" To by tak ještě scházelo, abychom trávili drahocenný čas nad objevem v popelnici před řeznictvím na Čapkově. Ale Martin zarputile tvrdí, že nohu dostal od organizátorů a zní natolik přesvědčivě, že nezbývá, než mu to věřit.

3. patro - 3d piškvorky

Martina vysíláme za Halíkem k Jezerce, aby tam zatím vyřešili šifru z rotace v 1:00 a počkali na další rotaci. Sami vyrážíme k Žižkovské věži. Tam na nás čeká úkol, který jsem si pracovně označil jako "vyhraj nebo zmrzni". V první partii prostorových piškvorek zkušeným střihem získávám výhodu prvního tahu, která se vzápětí ukazuje spíše jako nevýhoda, když po našem úvodním agresivním útoku přebírá iniciativu soupeř a dává mat druhým tahem, nebo vlastně piškvorku. V druhé partii ani nepotřebujeme rozlišovací trička. Jsme ten tým s drkotajícími zuby. Opět získávám první tah. Tentokrát včas přecházíme do defenzívy a v poslední chvíli, kdy už to vypadá spíš na zmrznutí než na vítězství, David objevuje zdrcující kombinaci. Bereme šifru a spěcháme do nonstop baru, který jsme si vyhlídli už cestou sem.

3. patro - Kelti

Martin a Halík posílají SMSkou zadání Keltů, šifry z rotace ve 3:00. Kvíz z 1:00 prý ještě nemají a vyrážejí za námi, abychom to společnými silami dotáhli. Do Keltů docela dlouho koukáme bez rozumných nápadů. Jen je nám divné, proč je tu tak málo různých písmenek. Jak tohle asi řeší Prahory? Na chvíli nostalgicky zavzpomínám na DNEM, kde Marťa, která se neplánovaně dostala do našeho týmu, u první šifry bleskurychle spočítala nožičky všem věcem a zvířátkům a během několika vteřin nás poslala na další stanoviště. Kdyby se tak slovům daly počítat nožičky. A nebo že by... Po krátké úvaze před svým týmem nesměle vyslovuji myšlenku, že to I mohlo být A, což nevyvolává velké nadšení. Rychle však doplňuji, že VY, LIL a VIL by mohlo být E. Když pak z prvních pěti slov vychází ULICE, usuzujeme, že nožičky se asi dají počítat opravdu lecčemu.

3. patro - kvíz

Halík a Martin přinášejí perfektně vyplněný kvíz, ale tvrdí nám, že jim z toho nic nevychází. Halíka vysíláme na Soboteckou, kam nám vyšli Keltové. Martin nám mezitím vysvětluje, kolika různými způsoby se už snažili seřadit datumy a co všechno už jim nevyšlo. Mimo jiné zmiňuje i chronologické řazení při zanedbání roku. Je nám jasné, že datumy nebudou v šifře pro nic za nic a že seřadit získaná písmena podle nich je jediné logické řešení. Zkoušíme řadu dalších více či méně rozumných způsobů řazení, bez úspěchu. Nakonec kašleme na datumy a skládáme přesmyčky. Davidovi vychází SLOVENSKA SEDM KORUN. Slovenská je kousek a jestli je někde na ní nějaké sousoší, tak proč ne. Navíc je to blízko Sobotecké, kde je teď Halík. Halík nám volá, že přišel o botu. To na našich tvářích způsobuje další nechápavé pohledy. Jdeme tedy raději nejdřív za ním. Předává nám další šifru a vysvětluje nám, jaké oběti se kvůli ní musel dopustit. Oceňujeme jeho hrdinství a vysíláme ho na místo, kde může dostat botu zpět.
Pročesáváme Slovenskou ale po sedmi korunách ani vidu ani slechu, po šifře už vůbec ne. Uchylujeme se do nonstop baru na Francouzské. Člověk by nevěřil, kolika různými způsoby se dají seřadit datumy. Tak třeba chronologicky, chronologicky při zanedbání roku, chronologicky při zanedbání roku a měsíce (nic z toho jsme nedělali, protože Martin a Halík "to už zkoušeli"), podle umístění rámečku, ve kterém jsou vepsané, podle šířky stejného rámečku, alfabeticky, numericky po sečtení den+měsíc+rok, numericky po sečtení všech cifer, nebo třeba alfabeticky podle jmen, která mají v dané dny svátek. Když nic z toho nevychází, voláme organizátorům, jestli v šifře náhodou není chyba. A vida, prý je. Chybí na ní nápověda, která ovšem byla uvedená na obálce. Zní následovně: "Seřaďte podle datumů." Tohle snad radši bez komentáře.
Nejprve v duchu a potom i nahlas nadávám na orgy. Je přece jasné, že jediné rozumné způsoby řazení datumů jsou ve výše uvedeném výčtu první dva, možná tři. Byl jsem vážně zvědavý, co jiného orgové mohli vymyslet, a už pomalu začínal hledat vhodné fráze, kterými jim to v diskuzi omlátím o hlavu.
Jdu se projít na Slovenskou, jestli jsme tam náhodou něco nepřehlédli. Pak i na Moskevskou, která přesmyčkou taky vychází. Cestou zpátky mi zvoní telefon, do kterého mi Halík sděluje, že už to mají. "A jak to bylo?" "No podle měsíců a pak podle roků." Nebýt mého dobrého vychování, jen těžko bych v sobě udržel slova, která se mi v tu chvíli drala na jazyk, a která bych zde nyní nemohl publikovat. A jaké z toho plyne ponaučení? Správný postup může být i ten už vyzkoušený, obzvláště v případě, kdy jméno osoby, která postup zkoušela, začíná písmenem M nebo H. Tahle zkušenost nás bohužel stála čtyři hodiny času.

3. patro - elektroléčba

Elektroléčba
Na Smolenské vidíme několik lidí držících se za ruce, kteří sebou podivně škubají. Začíná nám docházet, co nás tady čeká. Raději si vše necháme vysvětlit od přítomné organizátorky, abychom se ujistili, že se úkolu nemůžeme nějak vyhnout. Hm, nemůžeme. Nezbývá tedy, než v týmu najít dva dobrovolníky. Já si samozřejmě žádný zážitek nemůžu nechat ujít. Přidává se Martin. Nastavuju "volume" na minimum, chytáme se za ruce a napojujeme se na Matrix. Žádná zpráva ale nepřichází a tak nezbývá, než "volume" zvýšit. Všichni se radostně nabízí, že nám budou přidávat, což s díky odmítáme. Otáčím milimetr po milimetru a už je to tady. Místo "tečka, čárka" sice zpočátku hlásíme jen "jau, jau", ale postupně se do toho dostáváme a zpráva je brzy naše.

4. patro - nic pro vegetariány

Operace noha
Teď už zbývá vyřešit jen prasečí nohu. Martin vytahuje oficiálně doporučený ostrý nůž a my, co jsme si zapomněli přibalit oficiálně doporučený silný žaludek, se jdeme uklidit do ústraní.

4. patro - Rubikova kostka

Na Rubikovu kostku nejprve nalepujeme bílá kolečka, která jsme dostali na startu. Davida to ale po chvíli přestává bavit a píše písmena přímo na kostku. Na druhý pokus diktuji instrukce, které jsou u hesla SILO a ne ty o řádek výš. Hned to dává mnohem lepší výsledek. Vyrážíme k Hamerskému rybníku.
MATRIX
Obíhám rybník k molu a zapisuju nás do vrcholové knihy na 23. místo. To je pro nás milé překvapení. Čekali jsme, že do 50. místa nebudeme ani náhodou. Je krátce po deváté hodině. Koukám, v kolik tu byly Prahory a vůbec nechápu, jak to mohly stihnout do půl druhé, když my jsme tou dobou byli ještě skoro doma. Taky zjišťuju, že nebýt toho čtyřhodinového záseku, mohli jsme být v první desítce. Koláčky bohužel zůstaly se zbytkem týmu, takže jsme se zde pořádané burzy nemohli zúčastnit, resp. mohli, ale to bychom v týmu museli hledat dobrovolníka, který by sem znovu zaběhl, a raději ani nechci domýšlet, kdo by to byl.

Bod Y - konečná

Čteme si podivný text na šifře. Následně koukám do mapy a všímám si Kozince poblíž Hostivařské nádrže. Hned si to dávám do souvislosti s kozou přivázanou u bazénu. To bude chodící šifra. Nádrž rozhodně vypadá jako anakonda a její konec jako bota, resp. bačkora, ze které vytéká voda (potok) - evidentní eroze smutku. A tam taky bude šifra. Pár věcí nám v tom sice moc neštimuje, ale nevadí. Kamča ještě objevuje nad nádrží louku ve tvaru psí hlavy a hned vedle louku ve tvaru aktovky. No dobře, tu blechu v koštěti nikde nevidíme, takže raději s Kamčou nejprve zajedeme pro nápovědu.
Hm, podstatná jména. Usazujeme se v cukrárně u poháru a zkoušíme si je podtrhat. Nic nás nenapadá. Kamča si sice po čase všímá, že když se vezme z prvního slova první písmeno, z druhého druhé, z třetího třetí, z čtvrtého čtvrté a z pátého páté (resp. první, protože má jen čtyři písmena), vyjde LOUKA, což je zajímavé. Dál už to ale nefunguje. Voláme zbytku týmu, jak je na tom. Prý spí. No tak to nic moc. Ze zoufalství se přece jen jedeme podívat k "erozi smutku". Jen co tam dorazíme a pochopitelně nic nenajdeme, volá David, že má super nápad: "Zabalíme to." Ještě si obejdeme Hostivařskou nádrž. Na sluníčku, které vylezlo, je to pěkná procházka. Pak nás David nabírá u Nákupního centra Chodov a vyrážíme zpátky do Brna.
Večer přichází SMSka od Marti, že šifru u rybníka vyřešila za chvilku, když si všimla "podstatného jména" a "toho oslovení". Co myslela tím oslovením hned nechápu, ale nějak mě to přivede k zamyšlení nad slovem "každopádně" a zničeho nic najednou přichází osvícení. Ani se nemusím zvedat z postele, abych ověřil, že mám správné řešení. Bohužel, tohle zamyšlení bylo potřeba trochu dřív.

Závěr

Matrix se mi, i přes drobné chyby orgů, líbil. Paralelní část byla rozhodně zajímavá v tom, že jsem si mohl zkusit hrát více individuálně. Bylo pěkné, že další šifry bylo možné získat rychlým luštěním (stihnutím první rotace), nebo za cenu časové ztráty (čekáním na další rotaci), což umožňovalo volbu různých strategií. Moc mě mrzí, že jsme nedošli dál, protože jsme tím určitě přišli o mnohem víc než o možnost lepšího umístění. Orgům tímto za celý tým děkuji. Příští rok to snad bude z naší strany lepší.

Nejlepší hláška

Halík: "Tak támhleten tým hledá fakt důsledně." Poznámka k partě chlápků, vybavených motorovými pilami, prořezávajících stromky u Moskevské ulice.

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.