OSUD 4: abpopa

1. května 2007 v 14:32 |  Šifrovačky
27. a 28. dubna 2007
Tak jsme zase nevyhráli. Bohužel nutno podotknout, že tentokrát jsme k vítězství měli hóóódně daleko. Nepomohly ani zásady pro úspěšné luštění šifer, které jsem před hrou sepsal, a cestou do Zlína je všechny nutil učit se zpaměti. Asi je budeme muset ještě rozšířit o několik bodů. Tentokrát jsme, v nových týmových tričkách, vyrazili v sestavě Dana, David, Honza, Kamča a Martin.

Na startu Do Zlína jsme všichni jeli z Brna Davidovým autem. Výjimečně jsme vyrazili celkem včas, takže jsme na start nedojeli na poslední chvíli, jak bývá naším dobrým zvykem. Velký nápis OSUD 4 na vchodu Velkého kina nás nenechal na pochybách. Jsme tady správně.

Start - Velké kino

V sále jsme se takticky usadili ke kraji, abychom nemuseli překračovat desítky lidí, až to mezi prvními vyluštíme. Dokument o Zlíně byl zajímavý. Z počátku jsme přemýšleli, zda to mohli zvládnout natočit sami orgové a nějak do toho ukrýt šifru. Po pár minutách mi ale bylo jasné, že tohle by muselo být hodně nad rozpočet, takže jsem se přepnul ze stavu "všímej si podezřelých věcí" do stavu "co nejvíc si zapamatuj", protože proč by nám to jinak promítali, že? Potěšilo mě, když jsem v závěru zjistil, že písemka z dokumentu nebude, protože jsem si jako obvykle nezapamatoval skoro nic. Pan Vávra se s námi evidentně loučil z šatny a přitom se oblékal, což bylo podezřelé. Proto jsme neváhali s řadou jiných týmů nejprve důkladně prohledat šatnu v kině. Stejně jako ostatní, jsme tam nic nenašli. Šatna v dokumentu ale vypadala jinak. S Kamčou vymýšlíme teorii, že je třeba najít místo, kde mají právě takovou šatnu. No to jsem teda zvědavý jak.

1. Novinový článek

Poté, co nás orgové vyženou z kina si naštěstí všímáme nového nápisu a voláme zbytku týmu, který se nám mezitím nějak rozprchl. Už všechno vědí a marně se snaží sehnat již téměř všude vyprodaný Zlínský deník. Asi o čtvrt hodiny později máme konečně dva výtisky a dáváme se do luštění. Článek o OSUDu si necháváme na později a nejprve prohledáváme inzerci. Nikde nic. Nezbývá tedy než se vrhnout na článek. A vida, autor článku něco vyhrál. To nebude náhoda. Výhru že si má vyzvednout ve středu 2.4.? No počkat, to už bylo, ne? A docela dávno. A byla vůbec 2.4. středa? Nebyla, bylo pondělí. A hned pod tím adresa. No tak to je jasnačka. Vyrážíme tam.
Cestou nám to trochu vrtá hlavou. V novinách se píše i něco o zasílání příspěvků pomocí SMS zpráv. No, za zkoušku nic nedáme. Posíláme na číslo zprávu v požadovaném formátu a do textu píšeme, že 2.4. nebyla středa. Hned přichází odpověď. Bohužel v ní není poloha dalšího stanoviště, ale jen něco ve smyslu, že naše zpráva byla přijata ke zpracování. To budou mít v redakci radost. Martina napadá, že 2.4. by mohla být chyba tisku, protože 2.5., což by bylo mnohem rozumnější datum pro vyzvednutí výhry, je skutečně středa. Volá tedy do redakce a ptá se, zda jde skutečně o chybu tisku. Paní na druhém konci to potvrzuje. Jinak je z nás ale dost zmatená, protože si myslí, že si chceme výhru vyzvednout. Martin ještě zkouší heslo "OSUD", čímž paní úplně doráží. Chvíli přemítáme, kolik podobných telefonátů dnes nebohou ženu ještě asi čeká.
Pomalu se blíží osmnáctá hodina a začínáme tak uvažovat o přesunu k umělému lyžařskému svahu, kde má být prozrazeno řešení. Najednou Dana povídá, že ty přímé řeči jsou nějaké podivné. Taky mi tak připadaly, takže se hned přidávám a o chvíli později už má David řešení. Spěcháme k ZUŠce.

2. Origami - ZUŠ na Hluboké

Origami
V blízkém parku vidíme desítky hloučků. No, první tu asi nebudeme. Origami skládáme společnými silami a docela nám to jde. Vyřešeno máme za pár minut.

3. Synonyma - lékárna, Díly VI

U lékárny poblíž ulice Díly VI vyměňujeme nálepku za třetí šifru. Princip je jasný hned. Za chvilku máme HŘIŠTĚNASEVERNÍMKONCI. Ale čeho? Dál nám to moc nejde. Nejsme schopni najít správné synonymum ke slovu "mlčenlivost". Na konci by mohlo být SEDM. To je ale dost divné. Po dalších několika minutách beru do ruky mapu a důkladně procházím celý rejstřík ulic. Naštěstí jsem vytrval až do konce. Zálešná VII krásně zapadla do písmen, která jsme už měli. Jdeme dál.

4. Osmisměrka - hřiště, Zálešná VII

Osmisměrku máme vyřešenou za chvilku. M? Zajímavý výsledek. Pravda, nečekali jsme, že by stačilo vyškrtat těch pár slov. Provádíme různé psí kusy. Upínáme se na text "vlevo lze nalézt v osmi různých směrech". Proč to tam je? Každý přeci ví, jak se řeší osmisměrka. Osm směrů. Zřejmě bude významné, v jakém směru se které slovo najde. Mohli bychom se těmito směry posouvat a něco vykreslit… Dost podezřelé je také to, že počáteční písmena slov se hodně opakují a tvoří skupiny po jednom až čtyřech. Morseovka? Šikmé směry tečka, ostatní čárka? Nic nefunguje a tak asi po hodině vysíláme Martina pro nápovědu. Vyráží ještě za světla a bez čelovky. Asi za půl hodiny nám volá, že už je nahoře, ale v té tmě nemůže nic najít. Trvá ještě aspoň čtvrt hodiny, než konečně máme nápovědu. Čtyři ulice? Tak tedy najdeme čtyři ulice. Vidíme ale jen BATI, což navíc může být náhoda, moc krátké slovo. JABATI nám uchází. Týmu je zima, takže opouštíme Zálešnou a jdeme hledat nějaké teplé místo. Kousek před zastávkou nám to ale nedá. Ty ulice v tom přece někde musí být. Vytahujeme zadání a Kamča za chvíli vidí Desátou a hned na to i Dvacátou a Vavrečkovu. Konečně.
Tahle šifra mě moc nezaujala. Mohla být otázkou pár minut, pokud tým při řešení osmisměrky narazil na slovo DESÁTÁ nebo DVACÁTÁ. Jinak se zde dalo strávit pěkných pár hodin, čehož jsme jasným důkazem. Chybělo nějaké vodítko.

5. Hledání bot - muzeum na rohu Desáté a Dvacáté

Úkol v muzeu se mi naopak moc líbil. Zadání jsme roztrhali na pět dílů a boty našli během chvilky. Trochu nás potrápilo jen hledání jedné vysoké boty. Měřítko jsme odhadli hodně špatně a očekávali něco, co bude sahat tak do poloviny vitríny. A ona se z toho vyklubala taková pidibotička. Naštěstí nás napadlo si kromě čísel bot psát i čísla vitrín. První nápad, jak z nich udělat zprávu, byl správný.

6. Autíčko - chladící věž

Schéma u šifry s autíčkem jsme nejprve špatně vyhodnotili jako schéma MHD Zlína, přestože Dana už zpočátku tvrdila, že to dost připomíná tvary ulic v jedné části mapy. Nějak jsme se totiž upnuli na myšlenku, že vodítkem bude autobus nebo trolejbus. Až když všechny pokusy o nalezení tras, které by zapadaly do schématu, selhaly, vracím se k Danině nápadu. Ulice sedí úplně přesně. Kolem výchozího bodu navíc vede železnice, která se dál táhne podél silnice. Že by vodítko byl vlak? Vyrážíme ke křižovatce u autobusového nádraží, kde se železnice od silnice odpojuje. To je podle nás cílový bod. Ale nikde nic. Jdeme se tedy podívat k výchozímu bodu. Cestou si všímáme skupinky lidí s jízdními koly a konečně nám dochází, co asi bude ono vodítko a co nás teď asi čeká. Já a David shazujeme batohy a rozcvičujeme se. Vodítko je tu za chvíli. Naštěstí jede celkem rozumně rychle a bez batohů mu docela stačíme až do cíle. Pak nějakou dobu marně hledáme kolem Intersparu nějaké parkoviště. Doráží zbytek týmu a konečně si všímáme toho správného "vjezdu".

7. Nápis na stropě - stoka

Dovnitř jdeme já a Kamča. Asi sto metrů uvnitř stoky nacházíme ceduli s označením stanoviště. Jinak ale nikde nic. Až Kamča uvidí divné nálepky na stropě. Chvíli si s nimi nevíme rady. Pak mě napadne zhasnout. Než to ale stihneme přečíst, přichází další tým, který nám tu svítí. Snažíme se svůj nález neprozradit, ale je nám jasné, že ti dva jen tak nezmizí. Dáváme jim asi minutu a pak velíme: Zhasnout! Čteme 76003 a jdeme zpátky za týmem. Kamča tvrdí, že 76003 je PSČ. Stačí tedy najít poštu, ke které patří. Na www.psc.cz nemáme úspěch. Navrhuju zadat do Google "76003 Zlín", což nám dává ulici, na které je v mapě pošta.

8. Rádio - pošta na L. Váchy

Na osmém stanovišti jsme kolem šedesátého pátého místa. Tak to je teda bída. Vyměňujeme další nálepku, tentokrát za rádio. To nám ale nefunguje. Vyměňujeme tedy baterky. No a co teď jako s tím rádiem? Naladit se na nějakou frekvenci? Ale na jakou? No, možná nám budou stačit ty vyndané baterky. 345. Že by kóta? A vida, Šternberk. Tohle nás nepotrápilo. To samé se už bohužel nedá říct o přesunu. Náš oblíbený systém "cestou necestou do kopce přibližně podle azimutu" jako obvykle nefungoval a končíme tak na úplně jiném vrcholu, kde poměrně dlouho marně hledáme nějaký trigonometrický bod. Stačil by nám i organizátor se šifrou. Pak se David konečně zorientuje a trefuje na správné místo. Všude kolem bílá světla čelovek. Vypadá to úplně magicky. Jít tudy někdo nezasvěcený, asi by si myslel, že tu přistáli mimozemšťani.

9. Scrabble - kopec Šternberk

Scrabble nám jde dobře. Systém chytáme hned a vyřešeno je za pár minut. Jelikož se postup "cestou necestou atd." neosvědčil, jdeme tentokrát po cestě.

10. Šroubky a matičky - pramen

Tak konečně dojde na ty šroubky. Cože to máme vyrobit? 24. září až 23. října? Nejprve jsme si to vysvětlili tak, že máme ze šroubků nějak udělat dané období. Že by třeba každý obrázek odpovídal nějakému dni v roce? Najdeme to kódování, pak poskládáme jednotlivé dny od 24. září do 23. října. A pak... No, pak uvidíme. Martin přichází s myšlenkou, že období odpovídá nějakému znamení zvěrokruhu. Váhy? Stejně nás to ale nenakoplo. Místo toho přemýšlíme, jestli by každé to seskupení šroubků a matiček nemohla být třeba nějaká lunární fáze.
Asi po hodině přicházím s převratným nápadem. Když nám orgové říkají "vyrobte váhy", co kdybychom třeba vyrobili váhy?! Obrázky dost navádějí na morseovku. Šrouby jsou na každém obrázku rozděleny pomocí matek a podložek na jeden až čtyři díly. Tmavé díly tečky, světlé čárky nebo naopak. A pak to seřadit podle hmotnosti. K tomu ty váhy. Konstrukci rovnoramenných vah máme natrénovanou ze Za pokladem, takže nám to jde dobře. Špejle, niť, dva mikroténové sáčky a je to. Vážíme dost dlouho a jsme si celkem jisti, že to máme dobře, ale tři S, resp. tři O vedle sebe nevypadají moc přesvědčivě.
Pak přichází Kamča s novou myšlenkou. Jednotlivé dílky seřadíme podle hmotnosti. Nejlehčí bude jednička, nejtěžší sedmička, v obrázcích budeme sčítat a převádět na písmena. Nevychází. Ale dává nám to důležitý poznatek, že podložka a červík jsou na tom, co se týče hmotnosti, hodně podobně, ne-li zcela stejně. A pak, asi po třech hodinách přichází ten správný nápad. Můj skvělý nápad. Z vyřešení téhle šifry jsem měl velkou radost. Po tak dlouhém zákysu se nám zřídkakdy podaří opustit slepé cesty a přijít s něčím novým.

11. Básnička - Malenovský rybník

Na jedenáctém stanovišti už je luštících hloučků méně. I přes zásek na desítce jsme se posunuli trochu dopředu. Nejprve se soustředíme na text. Kamča našla v mapě pomník tří žen, který k textu pěkně sedí. Nechceme ale haluzit a tak zkoušíme nejdřív vyřešit "součty čísel". To se nám brzy daří. U prvního pomníčku opisuju nápis zatímco zbytek týmu nabírá zásoby svaté vody. Už totiž nemáme nic k pití. Luštíme kousek za druhým pomníkem. První krok je jasný. Vyznačit v šifře slova z nápisů na pomnících. Chvíli nám vrtá hlavou, proč zbyly názvy vesnic, letopočet a slovo "tří". Zřejmě proto, že by bylo těžké nějak je do básničky zakomponovat.
V řádcích jsou skupiny po jednom až čtyřech slovech. Morseovka ještě nebyla. Že by konečně? A co jsou tečky a co čárky? Že by krátká a dlouhá slova? Nene. Trvá dost dlouho, než mě napadne rozlišovat slova podle pomníků, na kterých byla napsána. To vypadá jako elegantní řešení a také správné. Jenže únava už dělá svoje. První slovo (V) v textu jsme nějak přehlédli. Tím pádem nám v prvním písmenu zprávy chybí jedna čárka a vychází ARIZENI. Sice nesmysl, ale pěkně se to čte. Jdeme dál: BX... Další chyba. Tentokrát čárka navíc (Xénokratés místo učený). Doteď nechápu, jak se nám tam ta čárka dostala. Velká smůla. Tuhle větev opouštíme jako slepou. Nápady dochází. Po pěti hodinách luštění, zhruba v půl jedenácté to vzdáváme a vyrážíme se podívat do cíle.
Odpadlý David Jeníčci nám po telefonu prozrazují, že v šifře je morseovka a že jsme měli správný postup. Tlučeme se do hlavy. Cestou ke Zlínu se to s Davidem za pochodu snažíme přece jen vyluštit, ale nejde nám to. Až v autě znovu zkouším, co už jsem jednou zkoušel. Zase ARIZENI. Na to ale David hned reaguje, jestli to náhodou není KRIZENI. A to už vidím to zapomenuté V. Ach jo. Potíž byla v tom, že když jsem k ARIZENI dospěl v terénu, David zrovna spal, trouba.
V cíli dostáváme koblížky a zjišťujeme, že hra ještě stále nemá vítěze, protože všichni marně zápolí s šestnáctou šifrou. Teď nás mrzí dvojnásob, že jsme přes jedenáctku nepřešli. Ještě nějakou dobu čekáme, jestli přece jen někdo nepřijde, ale když to po dvou hodinách pořád nevypadá, balíme to a jedeme se domů vyspat.

Závěr

OSUD byl letos moc pěkný. Šifry byly obtížné tak akorát na to, aby si týmy příjemně zaluštily a přitom nikde na moc dlouho nezatuhly, nebo alespoň ne někde na začátku. Doma jsem si zkoušel vyřešit šifry, ke kterým jsme nedošli. Dvanáct, čtrnáct i patnáct jsem i sám zvládnul celkem rychle, takže nebýt chyby na jedenáctce, určitě bychom došli až na šestnácté stanoviště. Škoda. Nutno ale přiznat, že opustit větev, ve které vyjde rozumně čitelný výsledek, byla kolosální blbost. Budiž to pro nás poučením pro příště.
Hru jsme si moc užili, organizátorům za ni děkujeme a těšíme se další ročník.

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.