Bedna 2007: abpopa

9. června 2007 v 20:57 |  Šifrovačky
18. a 19. května 2007

Bedna je již tradičně jedním z vrcholů šifrovací sezóny, na který jsme se všichni těšili. Letos jsme v týmu kromě Terezy měli jako další posilu ještě Yenyu. Jakožto tradiční členové jsme šli já, David a Halík. Z téhle sestavy jsem měl vážně dobrý pocit a protože loni nám to na Bedně docela šlo, doufal jsem, že tentokrát bychom mohli třeba i dojít do cíle. To jsem ale ještě netušil, jaké záludnosti nás letos čekají.

Startovní foto
Na start jsem dorazil společně s brněnskou částí Prahor krátce po osmnácté hodině. Tým už tu na mě čekal, chlapi pěkně vyvalení na trávě, jen chudák Tereza musela stát a vlastním tělem zabezpečovat, aby pánům nešlo slunce do očí. Sotva jsem sundal batoh, už jsem byl jmenován druhým stíničem. Abych si trochu vylepšil své aktuální postavení v týmu, prozradil jsem, že vím, jak bychom tentokrát mohli porazit Prahory. V autobuse jsem totiž zahlédl jejich tajný kód. Jestli nám někde zase přijde BINFO "Prahory tu byly už půl dne před vámi", mohly by na dalším stanovišti nečekaně vzdát.

1 Kšeftování s kostičkami (18:30)

Předávání kostiček
Po výstřelu ze startovací pistole jsme snad ještě ani nevybalili všechny naše kostky, natož abychom si přečetli pokyny, a už u nás bylo hned několik lidí s podivnými obchodními nabídkami. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. K šesti různým kostkám jsme se dopracovali docela rychle, ale tu sedmou, se dvěma kroužky kolem rohů ne a ne sehnat. Narazili jsme sice na několik týmů, kterým chyběla kostička, kterou jsme měli dvakrát, ale tu, co jsme chtěli, měli jen jednou a nikdo bohužel nenaletěl na Halíkovo přesvědčování, že mají s námi kostku i přesto vyměnit, protože ta naše je mnohem vzácnější.
Studium kostiček
Potom co jsme zjistili, že poptávka po "dvou rozích" značně převyšuje nabídku, jsme se smířili s tím, že si kostku prostě nakreslíme. Yenyu vzápětí napadlo, jak by mohla vypadat osmá chybějící kostka Bětuška. Polohu dalšího stanoviště jsme tak měli, ale protože nám organizátoři tvrdili, že v dalším průběhu hry se bez sedmi různých kostiček neobejdeme, vysíláme na místo jen část týmu. Já a David zůstáváme na Parukářce s tím, že se ještě pokusíme o nemožné a v nejhorším počkáme do osmi, abychom sedmou kostku získali od orgů. Asi po patnácti minutách zběsilého obíhání hloučků zabraných do hrátek s kostkami najednou vidím Davida s vítězoslavným pohledem. Konečně nám dochází, proč byla po "dvou rozích" taková sháňka. David totiž objevil tým, který měl ještě asi čtyři. Jednu s námi vyměnil s radostným konstatováním, že už mají tři různé. Doteď mi není jasné, jestli tu hodinu od začátku hry spali, nebo jestli prostě přišli na start pozdě.

2% Odpor je marný (19:50)

Než jsme dorazili za zbytkem týmu, měli už z textu několik zajímavých poznatků. Především to, že je v něm nějak hodně věcí z fyziky a chemie. David říká, že jestli je odpor R, chyba E a volný pád G, ať někdo rychle interpretuje marný jako I a jdeme na Riegrovy sady. Yenya objevuje italiku, takže už to jen doluštíme a jdeme.

2# Symetrické znaky (20:36)

Jdeme si sednout na lavičku v parku, ale Yenya už za chůze tvrdí, že obrázky jsou nějak podezřele symetrické. Takže sotva si sedneme, Tereza postupně každý řádek přehne na půlku, přečte řešení a jdeme zase dál.

2@ Trojúhelníky (20:57)

Luštění trojúhelníků
Trojúhelníky nás trochu potrápily. David sice docela brzy objevil v nápisech PATKA, TUČNÁ a VELKÁ, ale následovalo jen zkoušení řady slepých cest. V jedné znich jsme naštěstí vypsali nevyškrtaná písmena z každého trojúhelníka a Tereza v posledním z nich objevila slovo SVATOPLUK. Teď, když vím, že ve správném řešení bylo jen SV, není mi jasné, jak se sem ten Svatopluk mohl dostat. Začínám si myslet, že to byl záměr organizátorů, protože jestli Svatopluka vytvořila náhodně doplněná písmena, je to teda strašná haluz. Z dalších trojúhelníků byla vidět písmena ze slov ČECH a KOSTEL, bezprostředně za sebou byly sice jen některé sekvence, ale i to většinu z nás dokázalo přesvědčit, že bychom se měli vydat dál. Jen David tvrdošíjně trval na tom, že šifru musíme doluštit. Chvíli jsme se o to tedy marně snažili, pak ale já a Yenya vyrážíme ke kostelu. Tam vidíme několik luštících hloučků, což nás utvrzuje v tom, že jsme zde správně. Ještě než najdeme šifru,volá nám zbytek týmu, že má princip řešení.

2! UHBVVSHS... (22:21)

Tahle šifra byla pro nás průchozí. Princip jsme sice neodhadli úplně správně, ale když Yenya napsal všechna slova pod sebe a zarovnal doprava, bez problémů jsme přečetli výsledek. Voláme zbytku týmu, že ani nemá chodit za námi. S Yenyou to zřejmě bereme nějakou zkratkou, takže nám kousek před Havlíčkovými sady volá tým zpátky, že už je na místě.

2$ Kvíz (22:46)

Kvíz jsme rozhodně vyplnili na jedničku. Pravidelné rozestupy mezi zaškrtávacími poli ve vertikálním i horizontálním směru spolu s šestnácti písmeny zašifrovaných textů nás nenechaly na pochybách. Aplikujeme šifrovací mřížku a vyrážíme na další stanoviště.
Cestou přemýšlíme, kolik stanovišť z dvojky máme ještě před sebou a vyvíjíme teorii, že celkem jich bude sedm, protože na každém získáme popis jedné z osmi kostek, z nichž jednu už ale známe. O chvíli později nám dochází, že k tomu, abychom poznali, která je která, nám stačí šest popisů, a jedno stanoviště tak odečítáme. Naše úvahy přerušuje SMSka od organizátorů s informací, že došlo k chybě a že pokud se po pátém stanovišti zacyklíme, získáme šestou šifru na startu. Přesně to se nám vzápětí stává, takže míříme zpátky na Parukářku. Cestou se pro změnu dohadujeme, kolik šestin týmů se nutně muselo předčasně zacyklit.

2& Chybějící písmena (23:44)

Chybějící písmena s diakritikou máme vypsaná hned. Yenya tvrdí, že jde o horní řadu klávesnice. Směju se jeho profesionální deformaci, až do chvíle, než z prvních šesti slov vyjde VÍTKOV. Teď jsme docela rádi, že na tohle stanoviště jsme nemuseli. Protože jsme řešení šifry nijak zvlášť nepotřebovali, David s Terezou už mezitím dávali dohromady řešení trojky.

3 Bedna TV (23:49)

Naše holky
Z BINFO dostáváme zprávu, že vedou Prahory. No to je překvápko. Nicméně ztrácíme jen 25 minut. To nás hodně potěšilo. David s Terezou ještě dolušťují tabulky ze všech druhých stanovišť. My ostatní mezitím pojmenováváme všechny kostičky, které jsme ještě nestačili označit.

Když se dozvídáme, že máme začít sledovat Bedna TV, rovnou se jdeme podívat na televizní věž. Halík už v úvodu předvídal, že vysílat se bude nejspíš odtud. Ataky že jo. Opisujeme si opakující se zprávu. David a Tereza mezitím zjišťují, že máme spěchat na stanoviště a přičíst kočár. Z toho teda zatím moc moudří nejsme.

Už z Parukářky vidíme, že Bedna TV je skutečně tříkanálová. Rozdělujeme se tedy na dvě skupiny, abychom opsali zprávy ze dvou zbývajících kanálů. Mé teorii, že zprávy bude nutné časově sesynchronizovat a někdo by tu tedy měl zůstat, naštěstí nikdo nevěří. Někdo však vyvíjí jinou zavádějící teorii, a to že vysílání nebude vidět z pod vysílače a k jeho sledování tak bude třeba dosáhnout rozumně vzdáleného a rozumně vyvýšeného místa. Skupina B - Halík a Tereza - se tedy trmácí na Vítkov. Naše skupina A naštěstí po slezení z Parukářky vidí, že není třeba pouštět se do žádných podobných neuvážeností a míří přímo pod vysílač. Podotýkám, že označení skupin je čistě rozlišovací.

Princip šifrování vysílaných zpráv odhalujeme rychle. Halík nám z Vítkova zadýchaně volá zprávu, kterou právě čtou na své straně vysílače. Ta je od té naší k nerozeznání, takže usuzujeme, že vysílání je na všech stranách stejné a skupinu B tak instruujeme k přesunu na naši pozici.
Máme několik křižovatek a říkáme si, že asi nebude od věci se na nějakou podívat. Stejně jako řada dalších týmů však předpokládáme, že musíme být na místě včas, zvlášť když instrukce říkají "spěchejte na místo". Nejspíš musíme dorazit do chvíle, než začne vysílat další zpráva. Jedno křížení vychází poblíž místa, kde luštíme. Vyrážím tam sprintem. Nevím, jestli jsem na místě včas. Vidím jen odjíždějící noční tramvaj, jinak nikde nikdo.

Následně se rozmisťujeme po okolí, Yenya s Terezou překládají (v reálném čase!) zprávy a vysílají na místo nejbližší běžce. Z počátku žádné úspěchy, pak ale dorážím na křížení Chelčického a Lipové chvíli předtím, než hodiny na věži začnou odbíjet půl druhé. Jsem si tedy jistý, že jsem tu včas, ale zase nikde někdo. Vzápětí ovšem přijíždí stejná tramvaj, kterou jsem viděl už na minulé křižovatce. To nemůže být náhoda. Neprodleně nastupuji. O chvíli později přemýšlím, jak v přeplněném voze najdu nějakou zprávu. Naštěstí jsem stihl vystoupit dříve, než mě tramvaj odvezla někam do křa.

Konečně mi David volá, že Halík na své křižovatce našel zprávu na sloupu a že zprávy jsou zřejmě na všech křižovatkách a není třeba se za nimi nijak zvlášť honit. To pro nás po dvouhodinovém pobíhání po Žižkově není zrovna potěšující zjištění. Vracím se přes křižovatku, kde jsem nešťastně nastoupil do tramvaje, a ze zvědavosti se dívám, jestli tu někde uvidím zprávu. A vida, je tu a dokonce ještě nechybí žádný lísteček. Vzápětí potkávám zadýchaného Vítka z Proudových krtků. Zřejmě zvolili podobný způsob řešení úkolu jako my. Že jsou Krtci i po tomto zákysu za námi je docela potěšující zjištění. Možná na tom nejsme až tak špatně.

4 ... třetí OZZZZZZ (3:01)

Černá skříňka
Na konci tunelu dostáváme z BINFA informaci, že jsme tu jedenáctí. To jsme teda nečekali. Cože? Chlýftým už je na osmičce? A další týmy až na pětce? Ta oranžová zvířátka začínají být proklatě rychlá.

Potkáváme Jeníčky. Ti po chvíli odchází. Nejdřív myslíme, že na další stanoviště. Později ale zjišťujeme, že se jen přesunuli za roh.

Šílený mechanismus, kterým písmenka procházejí, považujeme prostě za černou skříňku. Po prozkoumání několika slepých cest přicházím s myšlenkou, že první dvě písmena by se mohla zakódovat na první dvě trojice písmen a Yenya vzápětí odhaluje, že se jedná o jedno-, dvoj- a trojnásobky. Dál už je to jen rutina. David a Halík nemůžou pochopit princip luštění, označují ho za šílený a překombinovaný, a tak je, potom, co nám vyjde prvních pár písmen, vysíláme jako předvoj na Rohanský ostrov.
Co dokáže čaj
Za pár minut máme ROHANSKÝ OSTROV a TŘETÍ OZZZ. Kluci po chvíli volají, že by chtěli nějaké upřesnění a z "třetího ozzz" nejsou úplně nadšení. Slibujeme, že to ještě nějak pořešíme a nabádáme je, ať zatím zkusí hledat něco, co by mohlo odpovídat. Pomalu vyrážíme za klukama a já za chůze marně hledám, kde se Tereza překlepla na kalkulačce. Až na tramvajové zastávce mi konečně dochází, že jsme asi zrekonstruovali více vstupu, než jsme měli. Chvíli se v tom motáme, než si uvědomíme, že Z modulo 26 je nula. Nové "třetí o" mi na první pohled nepřipadá o moc lepší, ale Tereza to hned správně interpretuje a voláme klukům, že můžou rozpustit rojnici.

5 Dá se přečíst, nedá se přečíst, dá, nedá, dá, ... (4:23)

Scházíme se na zastávce někde na Palmovce. Na šifru se snažíme aplikovat nějakou substituci jedna k jedné. Když se první dvě L evidentně zobrazují na A, určitě to bude nějak fungovat. Někde dál dokonce objevujeme A, které se zobrazuje na L. Jasná substituce po dvojicích. Všechno do sebe zapadá, jen s tím pořád nějak nejsme schopni hnout. Přesunujeme se do non-stop baru, kde je rozhodně tepleji, zvlášť když nám obsluha donese objednané čaje. Nicméně ani zvýšení efektivity šifrování na 7,42 násobek, kterého jsme tímto dle dostupné literatury zaručeně dosáhli, nás neposunulo nikam dál. David, který nikdy nezapomene všem připomenout, že na hru je potřeba se pořádně vyspat, zde navíc opět několikrát usnul, za což byl opakovaně napomínán obsluhou i námi.

Venku se rozednívá a otepluje. Opouštíme bar a luštíme na sluníčku. Ani to ale nepřináší žádné zásadní zlepšení stavu vyluštěnosti téhle záludné šifry. Jen si všímáme, že na konci na počet písmen vychází CEDULE ČÍSLO DEVETENÁCT.

Ve chvíli největšího zoufalství David prohlašuje, že další stanoviště určitě bude v Thomayerových sadech, maje jedinou oporu v písmenech TH, která se vyskytují na začátku prvního nečitelného úseku. (Update: Údajně nejen v písmenech TH, ale v sekvenci TH...CH...CH = THOMAYEROVÝCHSADECH.) My ostatní to považujeme za kolosální nesmysl, ale jelikož nemáme nic lepšího, necháváme Davida, ať si klidně udělá výlet. Asi za dvacet minut nám volá, že je určitě správně, protože kolem je spousta týmů. Prostě haluzář. Přesunujeme se tedy za Davidem a cestou se ještě snažíme ze šifry ty Thomayerovy sady nějak vykoukat. Těsně před cílem nás zastihne BINFO, které už nám prozradí jen to, že číslo cedule není devatenáct ale patnáct.

Koukám do šifry a říkám Yenyovi, že substituce určitě nebude jedna k jedné, protože to prostě nevychází. On na to, že už ho to taky napadlo a dodává, že B a B by se dalo převést na V jako 26 - (2 + 2) = 22. Na to mu říkám, že z 2 a 2 umím udělat 22 i jednodušeji a máme princip. Ach jo. Tenhle nápad mohl s trochou dobré vůle přijít určitě i dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MirkaMoge MirkaMoge | E-mail | Web | 27. července 2018 v 3:02 | Reagovat

Peels can help to escape from the greater part age changes dermatological cover. effects efficient at any age, adapted for skin layer of any species. After non-traumatic peeling disappear small wrinkles, skin turns out young, smooth. Rehabilitation – 3 days. The middle peeling effectively struggles wrinkles (expression, age, smoothing little scars, removes freckles.
Regeneration – 7 days. Deep peeling performing in the beauty clinics. This is maximum effective procedure, however requires long term adaptation – about month.
<a href=http://chemicalpeel.in/detailed-chemical-peel-aftercare-instructions>chemical peel aftercare instructions</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.