Svíčky 2007: abpopa

18. září 2007 v 0:52 |  Šifrovačky
25. a 26. srpna 2007
Na Svíčky jsme rozhodně nešli s žádnými velkými ambicemi. V internetovém Bezvíčku jsme nezískali ani jeden bod. Byli jsme rádi, že jsme vůbec ulovili vstupenku na mostě se dvěma jmény. Bezvíčkové šifry nám nešly, připadaly nám divné, nebavily nás a hlavně jsme měli úplně minimum času se jim věnovat. Na Svíčky jsme tak šli mnohem víc zahrát si než zkoušet vyhrát a s ohledem na řadu úspěšných týmů, jejichž jména se objevila na startovní listině, nám nezbývalo než doufat, že nebudeme úplně poslední.

Úvod

Naše naprostá nepřipravenost na hru zdaleka nespočívala jen v nezdarech v internetovém Bezvíčku. David prosazoval, že vezmeme do týmu Danu, jenže jí zapomněl zavolat a když se den před hrou zjistilo, že Dana je v Číně a není moc pravděpodobné, že by odtud kvůli Svíčkám přiletěla, bylo už pozdě na shánění náhradníků. Vyrážíme tedy ve čtyřech - já, David, Martin a Yenya. V pátek mi Yenya sděluje, že v sobotu s Martinem z Brna dorazí až kolem půl druhé a jičínskou fázi Bezvíčku tak nestíhají. To samé se dozvídám od Davida, který se pro změnu potřebuje vyspat. Nakonec tedy vyrážím ráno z Mladé Boleslavi, kde jsme s brněnskou částí Prahor na soustředění :), sám zachránit čest týmu. V Turnově však omylem vlezu do nějakého vyhlídkového turistického autobusu. Když po půl hodině jízdy pořád nejsme na místě, přestože spoj, který mi Lexa našel v pátek na netu, měl trasu zvládnout asi za dvacet minut, začínám být mírně nervózní. Moje nervozita stoupá ještě víc, když po další půl hodině míjíme ceduli "Turnov 6km". Po projetí většiny zajímavých míst Českého Ráje dorážíme za necelou hodinku a tři čtvrtě do Libunce. To je na 15km pro autobus čas, se kterým jsem, popravdě řečeno, úplně nepočítal. Navíc do Libuně jsou to ještě asi dva kilometry.

Těsně před jednou hodinou je tedy náš tým na startu, časová ztráta necelá hodinka a půl, počet členů jeden. Do toho ještě přichází SMSka, že Martinovi a Yenyovi ujel spoj, na který měli přestupovat, a nejsou si tedy jistí, zda stihnou dorazit včas alespoň na start Svíček. Začátky míváme různé, ale tento mezi jinými zatím rozhodně v řadě směrů vede.

S jičínskými bezvíčkovými šiframi jsem sám nepohnul. Ani telefonické rozeslání několika zadání klukům do vlaku nevedlo k žádným zásadnějším úspěchům. Svíčky tedy začínáme pěkně od nuly, resp. od desítky, jakožto životního minima. Naštěstí alespoň start nakonec všichni stíhají včas, byť je to o chlup.

1 Číselné řady (14:00 - 14:35)

Naštěstí se nenecháváme zaskočit všemi nepříznivými okolnostmi. Tři číselné řady společnými silami zdoláváme. Čtvrtou nacházím v encyklopedii sekvencí, kterou mi Tom na soustředění ukazoval (díky, Tome :)). Rozhodujeme se, že nebudeme otálet, protože se nám nemůže stát nic horšího, než že si pár desítek minut počkáme na řešení od orgů. Pátou řadu tak doplňujeme náhodným výběrem a jdeme řešení vyměnit za další šifru. Obrázky vojáků, kytek a dalších věcí sice vůbec nechápeme, ale tajenku po chvíli čteme i ze čtyřech správných částí. Vyrážíme na další stanoviště mezi prvními. Navrhuju, že budeme běžet, abychom byli na místě první (aspoň jedno prvenství), ale nikomu se nechce.

2 Národnosti v obrazech (15:00 - 15:15)

Rychle nám dochází, že vystavující malíři zřejmě budou různých národností. Zkoušíme je přiřadit k obrázkům. Snažím se tým přesvědčit, že krasobruslení by mohlo být k Rusovi, protože Rusové jsou dobří krasobruslaři. Moc pravděpodobně to nevypadá. Martina ale v návaznosti hned napadá kokrŠpaněl. Za chvíli máme NOVOSVETS. Nový Svět je v mapě kousek. Navrhuju tam hned vyrazit. Ostatní to chtějí doluštit. Tak nám ještě chvíli trvá, než objevíme i KYVIADUKT.
Při přesunu zapínám GPSku. Dnes je nabité PDAčko i bluetooth GPS přijímač a dokonce máme i příslušené elektronické mapy. To je u nás jev zcela nevídaný. Kousek před viaduktem to s Yenyou bereme zkratkou podle azimutu. S pomocí GPSky dorážíme na místo. Souřadnice sedí přesně, jen nadmořskou výšku jsme úplně netrefili. Prodíráme se hrozným křovím z trati pod viadukt, kam už David a Martin stačili pohodlně dojít po cestě.

3 Fazole, ořechy a tak vůbec (15:37 - 15:45)

Prý jsme tu první. Není možná. Převádíme počty věcí na písmenka. Vychází nám HOREC. Chvíli nevíme, co s tím. Pak to David opravuje na ORECH a s tím už víme co. Při odchodu žádáme orgy, ať pozdravují Prahory od "těch v pruhovaných tričkách", že už budou vědět. Taková příležitost už možná nebude, takže si ji nemůžeme nechat ujít. Máme trochu obavy, že o pár stanovišť dál uslyšíme něco jako: "Vy jste ti pruhovaní? Máme vás pozdravovat od Prahor."

4 Skokani (16:12 - 17:23)

Máme řadu skvělých nápadů, jak ta písmenka přeskládat. Například nejdřív vyškrtat všechna, jejichž číselná označení jsou na svých pozicích (např. H 40 na čtyřicátém místě), zbytek seřadit a postup opakovat. Dlouho nám nic nefunguje. Až asi po hodině si Yenya vzpomíná na článek v Sirkách. Skokan Zelený je jasná indície. U písmen je uvedeno pořadí, na kterém byla v okamžiku skoku - to je jasné. Teď už se zbývá jen dohodnout, jestli jsou písmena seřazena podle konečného pořadí a je třeba je poskládat do pořadí, ve kterém skákala (tvrdí Yenya a David), nebo naopak (tvrdím já). Vyhrává moje verze, protože je mnohem jednodušší (a samozřejmě taky správná :)).

Při odchodu zapomínám na místě GPS přijímač. Zjistil jsem to až asi po půl kilometru cesty, takže jsem se docela proběhl.

5 Účet (17:55 - 18:57)

Na stanovišti potkáváme Prahory, které se právě zvedají k odchodu. No jo, to se dalo čekat. Šifra nás dost trápí. Soustředíme se na nesprávně udané ceny a hmotnosti výrobků, jak nabádají Sirky. Třeba Žena a Život opravdu nestojí 12 Kč, Vegetol se neprodává v 0,75l lahvích ale jen v 1l, hrozně předražená termoska… Celkově nám tohle ale připadá jako hrozně vágní kritérium.
Martin si všímá, že u každé položky je nějaké jmenné označení. Vypisujeme si pod sebe první písmena jmen a snažíme se z nich vybírat ta správná. Přitom si celou dobu říkáme, jak jsou ty Pralinky divný, že nás nutí, abychom s sebou tahali diskmana jen proto, abychom si přehráli zprávu, která je úplně k ničemu. Slovní hříčka nám naprosto uniká.

Po nějaké době David tvrdí, že na začátku vychází KRIZ. Napadá mě, že by to mohla být KRIZOVATKA a hned taky necházím všechna potřebná písmena. Na špatně udané ceny a hmotnosti to s přimhouřeným okem plus mínus sedí. A co zbytek? Navrhuju, že by to mohlo být třeba ZAMEZI a David, že jo, že to je v mapě. Šifru tímto uzavíráme jako vážně divnou a jdeme dál.
Martina, který mezitím právě dorazil k nápovědě, odvoláváme zpátky. Tvrdí něco o obrázku s víčkem a bez víčka. Vůbec nechápeme, ale nenecháváme se tím zviklat a nápovědu rovněž prohlašujeme za divnou.

6 Vojáci a nerosty (19:50 - 20:50)

Na křižovatce v Zámezí dostáváme šifru a jako bonus ještě bagetu. Je v ní ale maso, tak ji odkládám do batohu s tím, že ji dám někomu sníst později. Připadá nám, že v šifře je hrozně moc informací. Pozice slov, barvy, vyznačená písmena... V přesmyčkách odhalujeme kapitána a já si hned vzpomínám na text ze Sirek, ke kterému jsem si udělal poznámku, že je v něm nějak podezřele hodně vojenských hodností. To se teď hodí. Přesmyčky postupně povolují. Ve spodní skupině brzy objevujeme i nerosty patřící do stupnice tvrdosti.

Dál trochu váháme. Googlíme a dáváme dohromady seřazený seznam vojenských hodností a také celou stupnici tvrdosti. Pak nám ještě chvíli trvá, než přijde finální nápad, ale celkově jsme tuhle šifru zvládli docela rychle.

7 Doplňovačka (21:15 - 22:10)

U Pruského pomníku vyzvedáváme další šifru. Protože nám připadá, že tohle místo se nehledá úplně snadno a nechceme pomáhat těm, co jsou za námi, jdeme se někam schovat. Bereme to skrz pole směrem k silnici. Je to asi desetiminutový pochod, takže doufáme, že nebudeme muset zpátky. Měli jsme kliku.

V Bradě zalézáme do hospody. Pěkně v teple, suchu a u půllitru točené kofoly nám jde doplňování nejméně 7,42 krát lépe.

8 Noty (22:25 - 22:35)

Pět linek nás nenechalo na pochybách. Průchozí šifra.

9 Šachy a go (23:05 - 23:25)

Těm z nás, kteří četli Sirky, je jasné, že obě hrací plochy spolu budou nějak souviset. Zdá se, že se dají docela dobře překrýt. Překreslujeme pozice figur a kamenů na pauzák. David říká, že go kameny mu připomínají Braillovo písmo. Přesně to mě taky napadlo, takže se toho hned chytáme. Yenya vytahuje manuál TMOU, kde je tabulka znaků. Používáme všechny go kameny a vychází nesmysly. To nás moc nepřekvapuje. K čemu by jinak byla ta šachovnice?!

Chvíli koukám na pauzák a najednou se objevují "dvojtečky" na pozicích šachových figur. Jednoznačné vymezení plochy 2x3. Pak už Braillovo písmo funguje pěkně.

10 Sud (23:50 - 0:00)

U rozhledny nacházíme šifru, která nám říká, že další stanoviště je 80 metrů od nějakého obřího sudu. Plán ja takový, že sejdeme někam dolů do civilizace a zkusíme najít někoho nespícího, kdo nám řekne, kde tady ten sud mají. Cestou potkáváme částečně luštící a částečně spící Prahory. Vypadají celkem zoufale. Zřejmě to nebude až tak jednoduché. A nebo to naopak bude tak jednoduché, až je to zaskočilo.

Martin asertivně zastavuje projíždějící auto, vysvětluje, že hrajeme hru a ptá se na sud na obrázku. Pán nám celkem ochotně vysvětluje, že místo není nikde v okolí, ale až někde u Liberce. Tam tedy nepojedeme. Asi se to má řešit nějak jinak. 80 metrů od... velkého sudu. 80 metrů od... a sud. Od... sud... Odsud? Martinovi to dochází. Koukáme do mapy, jestli je 80 metrů od rozhledny pomník. Je, takže k němu hned vyrážíme. Bereme to oklikou, abychom Prahorám nenapověděli, když už je konečně můžeme zase předběhnout, ale kousek před pomníkem stejně potkáváme Alču, která jde opačným směrem, takže si myslíme, že už na to přišly.

11 EVDAX QLSGIWCF (0:10 - 0:20)

Podivná zpráva nás příliš nezaskočila. Odzadu docela rychle čteme návod k rozluštění, Yenya ho hned správně interpretuje, takže se nezdržujeme a jdeme dál.

12 Psaní písmen (0:40 - 1:00)

Nedaleko stanoviště jsou pěkné stolečky. Bereme šifru tam. Sotva se usadíme, přichází číšník, což nás v tuto noční hodinu docela překvapuje. Tvrdí nám sice, že už mají zavřeno, nicméně se hned na to ptá, co si dáme. Dokonce nám tu ještě i uvařili.
David s Martinem v prvním řádku hned přečetli slovo HLEDEJTE. Na otázku, jak na to přišli, odpovídají, že nevědí, ale že u H jsou dvě tečky a jedna čárka, u E jsou tři čárky a u D je vlnovka. Že to jsou prostě nějaké části těch písmen. A že to tak nějak působí, jako kdyby se na ně člověk díval shora. Já to v tom tedy vůbec nevidím, ale musím souhlasit, že něco na tom asi bude a že začátek HLEDEJTE vypadá dost pravděpodobně.
Dál už nám to moc nejde. Několikrát se kluků ptáme, jak že je tedy přesně ten systém. Několikrát nám odpovídají tak nějak mlhavě, takže docházíme k závěru, že vlastně nevědí, nicméně nějak to umí přečíst. Až Yenya konečně objevuje, že jde o schéma tahů při psaní písmen. Pak už to jde dobře. Rychle platíme a jdeme dál. Prahory nikde. Nevíme, jestli jsme je předběhli, nebo jestli nám tak utekly.

13 Morseovka (1:05 - 1:35)

Morseovku jsme v šifře tak nějak tušili hned. Řada dlouhých slabik k ní dost naváděla. Každopádně nám trvalo dost dlouho, než jsme objevili princip. Na správnou cestu jsme narazili asi po půl hodině, když si David začal všímat slov, která začínají písmenem, které se má Morseovkou kódovat. Pokud ale skončil v půlce slova, zbytek ignoroval a hledal další použitelné slovo. To samozřejmě ještě nefungovalo, ale ke správnému řešení už to bylo jen kousek a brzy jsme ho měli.

14 Římské číslice (1:45 - 2:20)

U římských číslic nás nejvíc zmátly počty. Interpretovat samostatné znaky jako písmena nás napadlo rychle. Ale nejvyšší hodnota 21 (XXI), plus 7 samostaných znaků (I, V, X, L, C, D, M) nám nějak nesedělo na 26 písmen v abecedě. Uvědomit si, že I, V a X se v obou množinách překrývají a že tak nemáme 28 různých hodnot ale jen 25, nám trvalo dost dlouho. Mně osobně to Yenya s Davidem museli vysvětlovat několikrát a hodně pomalu.

15 Ve věži (2:30 - 3:04)

Bonusové heslo jsme neměli. Bageta byla celou dobu bezpečně ukryta v mém baťohu a nikdo už si nevzpomněl, že jsme vlastně nějakou dostali. Chvíli přemýšlíme, kde by tak ještě to heslo mohlo být, poměrně rychle se ale rozhodujeme obětovat pět cenných bodů. Řešení si beztak nekoupíme a na případnou nápovědu nám zbylých pět bude stačit. No a v cíli se holt uvidí. Voláme si tedy pro heslo, které následně musíme ještě (trochu redundantně) poslat SMSkou, aby se nám otevřel vchod do věže. Orgové se po schodech dolů hrozně loudají :), takže nás dohánějí Prahory.
Ve věži volíme Yenyu jakožto nejschopnějšího zástupce týmu a stavíme ho do duelu hned proti dvěma Prahorám, které zde mají výhodu díky zisku cenných bodů překračujícího životní maximum (jakoby už tak těch výhod oproti nám neměly dost :)). Yenya se ukazuje jako opora týmu, když z duelu vychází vítězně, byť jen o minutku.
Sbíháme po schodech, zabíráme lavičku před věží a snažíme se rychle přičíst heslo ke zprávě. Jsme ale sotva v půlce, když se najednou z věže vyřítí Prahory a na další stanoviště to berou poklusem. Tím nadobro ztrácíme své vedení. No, vzhledem k rozdílu v počtu cenných bodů jsme si stejně velké naděje na vítězství nedělali. Přesto rychle dolušťujeme a vyrážíme rovněž poklusem. Když už je neporazíme, aspoň je trochu proženeme. :)

16 "Stereogram" (3:13 - 4:10)

Nahusto poskládaná písmena nám na první pohled připomínají obrázek. Koukáme na to z dálky a hned v tom vidíme autíčko, mašinku a spoustu dalších věcí. Když nás ale nenapadá, jak takové řešení interpretovat, vrháme se na další zcestí. Nějaké ASCII stereogramy už jsem viděl a tato šifra vypadá podobně. Postupně do toho všichni mžouráme a všem nám připadá, že v tom vážně něco je, jen se to nedá pořádně přečíst. Začíná se projevovat únava a někteří pomalu odpadají.
Asi po hodině si beru šifru k sobě a koukám do ní tak upřeně, až ze mě vypadne následující věta: "Hele, tadyto Z dělá Z." Byť se to dalo formulovat i více sofistikovaně, je to vlastně správné řešení. Za chvíli objevujeme D, které dělá D, a další písmenka už jdou rychle. Vychází LODZIE. Yenya se probouzí a tvrdí, že už to někde viděl na mapě. Já pro jistotu zadávám do Googlu "Jicin lodzie". Vypadává z něj adresa Žižkovo náměstí 18, na kterou se hned vydáváme. Na místě zjišťujeme, že jsme došli k městskému úřadu. Koukáme do mapy, kde je tady jaká lodžie, načež ji nacházíme zhruba dva kilometry daleko. Poučení pro příště: Ne každá adresa, kterou Google vrátí, patří k hledanému místu. Přesunem k městskému úřadu jsme se zrovna dvakrát nepřiblížili, naštěstí ani neoddálili.
V cíli jsme asi za půl hodiny. Jsme tu druzí. Prahory už bohužel stihly nejen vyluštit cílové heslo ale i sníst nám všechnu svíčkovou.

17 Skládačka (4:50 - 6:13)

Je nám jasné, že s pěti cennými body ještě rozhodně nemáme nic v kapse a tak neotálíme a pouštíme se do skládačky. Za svůj bodový zisk získáváme tři nebo čtyři pozice proužků, což nám je víceméně k ničemu. Nápověda na sebe naštěstí nenechá dlouho čekat. I když vlastně nevím, jestli naštěstí nebo bohužel - potom co jsme viděli, jak je to ke všem nápovědám zatraceně daleko. David ani Yenya nevypadají, že by se měli k nějakému velkému pohybu, takže je to na mně s Martinem. Martin si bere druhý konec Jičína, já okolní vesnice.
Síly už dost docházejí. Pro první nápovědu to ještě beru víceméně během, dál už spíš takovým indiánským během, který čím dál více přechází do indiánské chůze, až indiánského šourání se. Vyzvedávám ještě druhou nápovědu. Chvíli na to už mi ale kluci volají, že mají vyřešeno a že jsme druzí. To mě naplňuje nadšením, které ze mě v zápětí mírně opadá, když si uvědomím, že to mám do cíle ještě nejmíň hodinu cesty a že už se mi vážně nikam chodit nechce.

V cíli

Připadá mi, že cesta do cíle trvá věčnost. Bohužel mi nezbývají žádné síly na nějakou dostatečně krutou pomstu organizátorům.
Z dalších týmů zatím kupodivu nikdo nedorazil. A tak si v klidu dáváme čaj a děláme několik cílových fotografií ve společnosti Prahor, které nám jistě budou všichni závidět. Obvykle je totiž, stejně jako většina ostatních, potkáváme pouze na startu.
Krátce před dvanáctou konečně doráží několik týmů. Všichni ale mají tak málo bodů, že moc nevěříme, že by se jim mohlo podařit poskládat heslo v časovém limitu. HALUZná ORGanizácia ale předvání obdivuhodný výkon, když to s pomocí moderní techniky pár minut před koncem stíhá.

Závěr

Myslím, že můžu mluvit za celý tým, když řeknu, že ze svého výsledku máme velkou radost. Je to vlastně první velká šifrovačka, kterou se nám podařilo dojít do cíle. A druhé místo je zatím určitě náš největší úspěch. Na to, jaké jsme měli na hru vyhlídky, nějak pořád nemůžu věřit tomu, že to takhle dopadlo. Je to celkem nezvyklý pocit nikde nezakysnout na víc než dvě hodiny. Musím říct, že celkový dojem ze hry je pak úplně jiný.
Osobně se mi šifry na Svíčkách, na rozdíl od Bezvíčku, moc líbily. Dokonce i u účtu za nákup musím uznat, že správné řešení bylo logické, a všechny výroky o divnosti Pralinek tímto odvolávám. :) Celkově jsme si to moc užili. Tedy díky, Pralinky, za super hru a doufám, že se přihlásíte na Labyrint, abychom vám ty vaše záludnosti mohli oplatit. :)

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.