Lavina 3: IS štěňata

20. ledna 2008 v 22:24 |  Šifrovačky
19. ledna 2008

Toto je stručná zpráva o postupu štěněčího týmu na letošní Lavině. Tým byl tříčlenný - Kamča, Víťa a Honza.


Začali jsme dobře. Než se podařilo vzbudit Kamču, vyluštili jsme s Víťou dvě šifry z pěti, které jsme dostali na startu. Nazul jsem běžky a za mírného mrholení se vydal asi 7km k jednomu ze stanovišť. Čerstvý vzduch působil blahodárně a cestou mě napadlo řešení další šifry, které jsem odvysílal Víťovi a Kamče na základnu. Další dvě šifry se nepodařilo prolomit, takže jsme za jednu využili žolíka a za druhou Kamča splnila trestný úkol. Sbíráme žetony na čtyřech stanovištích a dorážíme do druhé fáze hry na druhém místě, v těsném závěsu za týmem Redwool. Na jeho pět členů bohužel ani přes udatný sportovní výkon na běžkách nestačíme.

I dál se nám daří dobře. Vyluštili jsme pět ze šesti šifer a postupně vyzvedli skoro všechny části zprávy popisující cestu k pokladu. Má to ale jeden háček. Každou část zprávy přestavuje jeden útržek magnetofonové pásky. S pomocí Gustova walkmana (tímto Gustovi i přes to, co dále popíšu, za celý náš tým děkuji za zapůjčení) se Víťovi daří přehrát dva pásky. Dále však narážíme na technické potíže. Walkman vypovídá službu. Ani výměna baterek nepomáhá. Kazeta s vlepenými proužky se točí pomalu a nahrané zprávě není vůbec rozumět. Trápíme se s tím pěkně dlouho. Poté, co většina týmu propadne trudomyslnosti, přistupujeme k razantnímu kroku. Vytahujeme z kazety všechnu pásku, čímž z ní vlastně vytváříme lehkou polozávodní kazetu, která se určitě bude točit jedna radost. Víťovi navíc tato pomsta na kazetě značně zlepšuje náladu. Bohužel, ani s polozávodní kazetou se nám zbývající pásky nedaří přehrát.

Postupně nás všichni dohánějí. Nikdo kromě prvního týmu naštěstí nemá vyluštěné všechny šifry a není tedy schopen poskládat cestu k pokladu. Když delší dobu nikdo nezaznamenává žádný pokrok, organizátoři se rozhodují splnit každému týmu jedno přání. Naše je jasné - funkční walkman (a k tomu ještě jako bonus řešení poslední šifry). Dostáváme magneťák, s jehož pomocí přehráváme další tři pásky. Zdá se, že cesta k pokladu je jasná i bez chybějícího kousku a já tak netrpělivě vyrážím hledat. V tuto chvíli jsme ale již na posledním pátém místě. Venku už je tma. Kamča a Víťa nechtějí nic ponechat náhodě a chtějí ještě najít a přehrát poslední pásek.

Cestu k pokladu jsem bez chybějícího kousku skládačky nenašel. Zbytek týmu mě naštěstí brzy dohání a jdeme za pokladem společně. Poblíž odbočky, kterou jsem marně hledal, potkáváme vracející se tým Až zejtra. Když prý viděli cestu, raději to vzdali a snaží se nás odradit od dalšího postupu. Potom, co jsme si ale vytrpěli s přehráváním pásků, to tady rozhodně zabalit nehodláme a pokračujeme dál. Když po několika desítkách metrů poprvé zapadáme po kolena do mokrého sněhu, začínáme chápat, o čem Až zejtra mluvili. Ale pokračujeme. Teplota je nad nulou a ze sněhu je břečka. K tomu docela vydatně prší. Cesta vede do kopce a mě vůbec nestoupají lyže. Nenamazal jsem. Máme s sebou jedny sněžnice, tak je nasazuju místo běžek. Je to lepší.

Ze začátku se snažíme vyhýbat kalužím. Postupně to ale bereme čím dál víc přímo. Víc vody už se nám do bot stejně nevejde. Přicházíme k rozcestí se sněhulákem a dle instrukcí se dáváme vpravo. Cesta tu není o nic lepší. Všichni několikrát zapadáme do závějí a navzájem se vytahujeme. Ale jdeme dál. Jdeme a jdeme. A najednou Kamča volá, že má poklad. Z toho, co tu ještě zbylo, zjišťujeme, že nejcennější část - kultovní váza - je sice už pryč, ale vše ostatní je na místě. Jsme tedy druzí. Nikdo kromě nás a Redwoolu nebyl dostatečně šílený na to, aby došel až sem. Bereme všechny ceny, protože nepředpokládáme, že by sem přišel ještě někdo po nás. Zpátky už jdeme kaluže nekaluže a navíc z kopce, takže to jde docela rychle. Ještě nás čeká pár kilometrů k chatě, ale to už nás nemůže rozházet. Dorážíme tam asi v deset večer úplně promočení, ale zato s hlasitým potleskem. A ještě nám dokonce i uvařili večeři. :)

Lavinu jsme si rozhodně užili. Příště pojeďte taky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mut mut | 20. ledna 2008 v 22:40 | Reagovat

hee, je videt ze outdoor zanechal nasledky v podobe az nadmiru vrelemu vztahu ke snehu a zime a dalsim nocnim venkovnim radovankam, :o)

kazdopadne gratulece od toho co mel v botach pekne sucho a zahrival barovou zidlicku :o))

2 Milan Milan | 20. ledna 2008 v 22:45 | Reagovat

Pěkné pěkné... Budu muset zatlačit slzičku:)

3 Kaciii Kaciii | 20. ledna 2008 v 22:53 | Reagovat

Vidim, ze zacinate trenovat na zimni:) No, to je dobre:)

Velka gratulace!

4 Kamča Kamča | 20. ledna 2008 v 23:19 | Reagovat

Honza ještě zapomněl napsat tu nejpodstatnější věc - cena za druhé místo byla plechovka 80% kokosového mléka, což oba osobně považujeme za zradu organizátorů, zvlášť, když další místa měla takové lahůdky jako mandarinky, papayu nebo hrušky. Nakonec ale došlo i na orgy, odeslali nám zprávu, že další postup vzhledem k počasí, pokročilé hodině a náročnosti terénu už nedoporučují a když jsme na ní nereagovali (mobil byl pod pláštěnkou v batůžku), začali se o nás bát a snažili se nám zoufale dovolat, nakonec dokonce vyměkli natolik, že přišla zpráva s tím, že nám přijedou AUTEM naproti. Jakožto správný štěněčí tým jsme se nevzdali a s připraveným proslovem "Smrt organizátorům" jsme se vřítili v deset večer i s pokladem do chaty... Největší odměnou pro nás byl potlesk všech v sále a Davidova (org) věta: "Já jsem věděl, že Vy to, Štěňata, dokážete". (mimochodem z plechovky kokosového mléka, o kterou jsme se rádi podělili, nebyl nadšený téměř nikdo:o))

5 Martule Martule | 23. ledna 2008 v 10:33 | Reagovat

Mila stenatka, jste borciiii:) gratulujuuu k tak dobremu vykonu a hlavne, vydrzi...:) a co se tyka kokosoveho moku...asi bych mela taky jiskry v ocich, protoze je to docela hnus...Zdar a silu do dalsich akci:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.