OSUD O5: abpopa

28. dubna 2008 v 1:47 |  Šifrovačky
25. a 26. dubna 2008

Poslední dobou se nám nějak nedaří se scházet. Potom, co se nám vůbec nepodařilo poskládat tým na MATRIX, jsme se na O5 vydali studovat jen ve třech - já, David a Halík. Nedělali jsme si žádné velké naděje, ale doufali jsme, že si i v dvojnásobném oslabení hru užijeme. Nakonec jsme asi všechny překvapili a nejvíc sami sebe...

Příprava na hru a cesta na start proběhly celkem tradičně. Slavnostní pokřik jsem odesílal na poslední chvíli s tím, že každý si nahrál svou část sám a já to potom smíchal dohromady, protože se nám prostě nepodařilo sejít se, abychom to nahráli společně. Shánění vybavení jsme rovněž neuspěchali. Pro plochou baterku a drát jsem jel až v pátek po obědě. Nejlepší ovšem byla ta cesta. David a Halík jeli z Prahy autem s tím, že mě v Brně naberou ve 14:30. Z Prahy vyjeli kolem jedné odpoledne a jelikož měl Halík v autě pořád ještě zimní čas, cestu pojali poměrně ležérně. Z Brna vyjíždíme v 15:15. Je nám jasné, že to na start můžeme stihnout jen v případě, že podmínky budou maximálně příznivé. Na to lze ovšem v pátek odpoledne jen těžko spoléhat. Hned při výjezdu z Brna chytáme zácpu a nabíráme zpoždění. Po dálnici na Kroměříž to trochu doháníme, když Halík místo na hranici předpisů jede na hranici přežití. Chvíli to už vypadá nadějně. Jakmile ale sjedeme z dálnice, provoz zase vázne. Za Kroměříží voláme organizátorům na nouzové číslo, že jsme v nouzi a že nejspíš dorazíme až kolem 17:20. Uklidňují nás, že odstartovat nás i tak nechají...

Nakonec se provoz zase zlepšuje a jako zázrakem přijíždíme už v 16:50. Rychle vybíhám z auta, abych nás v posledních minutách zaregistroval a hned se dávám do stříhání pexesa. Je to s podivem, ale s úderem páté odpolední jsme všichni tři na startu a dá se říct, že připraveni. Příjezd děkana na scénu nás pobavil. Přidáváme se ke zpěvu studentské hymny a pak už se pouštíme do hry.

1 Sociální výchova (17:00 - ???)

Čekali jsme, že budeme spíš vyměňovat obrázky, než hrát pexeso. Sbíráme žárovky a mixéry. Šlo to celkem snadno. V jednu chvíli se nám podařilo najednou vyměnit asi sedm žárovek za sedm mixérů. Pak už jsme sbírali jen mixéry. Tady se asi nedalo nic moc ztratit ani získat. Na další stanoviště odcházíme s davem. Podobný (byť výrazně obtížnější) úkol byl na začátku loňské Bedny, ale nijak mi to nevadilo. Byl to příjemně nenáročný start, při kterém jsem se potkal se spoustou známých, o kterých jsem vůbec netušil, že tu budou. Měli jsme dost štěstí, že jsme nakonec přijeli včas. Startovat s dvacetiminutovým zpožděním, asi by se nám už cokoliv vyměňovalo hodně těžko.

2 Dějepis (??? - 18:25)

Halík hned poznal známou skládačku (která nevím, jak se jmenuje). Erby na Malenovickém hradu nejprve ignorujeme, stříháme zadání a snažíme se s ním něco dělat. Ze čtverce na nás kouká AHOJ, tak předpokládáme, že máme podobným způsobem něco přečíst i na ostatních dílech. Všímáme si různých symetrií, jinak nás ale nic nenapadá. Vyrážím tedy k hradu. Kluci zůstávají na místě. Jakmile jsem v hradním sklepení vyzvedl šest "erbů", bylo mi jasné, že by se klukům mohly dost hodit. Scházíme se někde na půl cesty, zrovna na místě, kde je pěkný stoleček, a řešení máme za chvilku.

3 Dopravní výchova (18:37 - 18:49)

Potkáváme Jeníčky, kteří jsou také jen ve třech. Na rozdíl od nás jim ale ještě dva členové mají přijet... Šifra nás nepotrápila. Písmenka na křižovátkách odhalujeme rychle. Paní Zakroužilová jezdící už drahnou chvíli po kruhovém objezdu nás dost rozesmála.

4 Astronomie / Zeměpis (19:14 - 21:35)

Před Tescem jsme šifru nenašli a tak jsme se, stejně jako řada dalších týmů, prošli vnitřkem od jednoho východu k druhému. Nikde nic. Napadlo nás, že v šifře bude ještě nějaké upřesnění a Halík ho taky hned našel. Nicméně nechápeme, jak jsme ten žlutý Nissan mohli přehlédnout.

Na šifře jsme se dost zasekli. Začali jsme měřit různé vzdálenosti. Překvapilo nás, že všechny body v souhvězdí Hadice jsou od sebe téměř přesně na celé centimetry. Opravdu podivná náhoda. Vzpomněli jsme si na přijímací test. Kromě toho, že nás ujistil v tom, že žádné z uvedených souhvězdí ve skutečnosti neexistuje, jsme ho brali jako nápovědu pro použití kružítka. O to jsme se také pokoušeli, ale nic kloudného jsme s kružítkem nevymysleli. Asi po hodině vyráží David pro nápovědu. S Halíkem zatím trochu Googlíme. Zjišťujeme, co je Hubbleovo hluboké pole a chvíli s nově nabytými znalostmi různě operujeme. Vyhledáváme souhvězdí, jestli některé nevypadá podobně jako ta, co máme před sebou. Pobavilo nás rafinované souhvězdí Pravítka, které se skládá ze dvou hvězd (vzácně ležících na přímce).

Konečně se ozývá David s nápovědou, že zadání je na fólii a že se tedy nejspíš bude přikládat na mapu. Širokoúhlý formát navíc odopovídá rozložení Zlína. Snažíme se napasovat souhvězdí na ulice nebo na jakékoliv jiné čáry v mapě. Nefunguje to. David za chvíli volá znovu se spásnou myšlenkou, že souhvězdí by mohla spojovat stejné objekty. Halík hned navrhuje vyzkoušet Hadici na benzínky. Nevěřícně koukám na to, jak najednou všechno do sebe zapadá. Ten euforický pocit při prozření po dvouhodinovém zákysu opravdu stojí za to. Davida hned vysíláme na místo (napodruhé dokonce správně) a jedeme za ním.

5 Šití (21:50 - 22:18)

Nejdřív si myslíme, že bude třeba přes písmena jakoby vyšívat vhodným stehem a podle toho písmena vybírat - např. když jde jehla z rubu na líc. Bohužel nikdo z nás ve volném čase nevyšívá, takže stehů moc neznáme. Navíc nám brzy připadá, že aby vycházelo něco aspoň trochu smysluplného, musel by to být jedině steh šílené švadleny. Pak si ale všímáme, že jednotlivé větve mají stejnou délku a rázem přecházíme ze šití na informatiku. Aplikujeme algoritmus vyhledávání ve stromovém grafu do šířky, pak už stačí jen otočit směr a je to.

6 Český jazyk (22:42 - 23:20)

U Chlumského rybníka se to hemží světýlky. Vypadá to opravdu impozantně. Na stanovišti získáváme zápočet a zjišťujeme, že jsme na 59. místě. To nás trochu zaskočilo. Sice jsme se hodně zasekli na souhvězdích, ale připadalo nám to hodně těžké. Že to tolik týmů zvládne rychleji, jsme nečekali.

Nejprve jsme si vyluštili osmisměrku. Nečekali jsme, že by to stačilo, ale potěšilo nás, že to nebylo úplně k ničemu. Pak jsme chvíli operovali s písmeny, která jsme proškrtli více než jednou. Zpočátku to vypadalo, že by v nich mohlo jít něco přečíst...

Docela brzy jsme si všimli, že slova JAKÝ, KTERÝ, NÁŠ tvoří písmeno Y. Zkoušíme to samé s čísly a hned vzápětí s číslovkami. Rázem je jasné, že klíč je ve slovních druzích. Vyrážíme ke skládce. Nechtělo se nám přes pole, tak jsme celou skládku způsobně obešli. To nás později mrzelo, když jsme zjistili, že cestě po poli se stejně nevyhneme.

Tahle šifra se mi moc líbila. Vytvořit zadání musela být pěkná zabíračka. Všechna čest organizátorům.

7 Ekologie (23:50 - 0:03)

Tohle stanoviště mě nejprve trochu vyděsilo. Bylo tu opravdu hodně informace - výška zavěšení láhví, vzdálenosti od sebe, typy láhví... Navíc bylo na láhve dost špatně vidět. Davida naštěstí hned napadl jednoduchý a taky správný princip. Nejdříve nám vyšlo PRJT, když jsme na třetím místě vzali Jupí místo sirupu nebo šťávy. Napadlo mě, že by to mohl být PRST. Když další písmeno vyšlo N, bylo štěstí, že David věděl, že je v mapě Prštné. Sám bych řetězec PRSTN určitě zahodil jako nesmysl. Takhle odcházíme za pár minut a to nás posouvá hodně dopředu.

8 Pracovní výchova (0:20 - 1:30)

Při přesunu tentokrát trochu zmatkujeme. Minuli jsme správnou odbočku a následně se prodírali skrz remízky. Nakonec ale vycházíme přímo u rybníka.

Od tutora dostáváme kromě několika součástek i informaci, že jsme do desátého místa. Během dvou stanovišť jsme tedy postoupili asi o padesát míst dopředu. To nás hodně potěšilo. Navíc hned vzápětí slyšíme slavnostní pokřik týmu Kdo se přidá, který jsme považovali za jasného favorita. Máme radost, že jsme je dohnali a hned odpovídáme vlastním pokřikem.

První plavidlo (ABPOPA I) jsme vytvořili z prázdné láhve od kofoly, kterou jsme předtím museli všechnu vypít. Rozhodli jsme se provést podélný řez, jímž do láhve voperujeme baterku i motorek. Řez následně zalepíme, aby dovnitř nemohla natéct voda. Byla to přímo chirurgická práce, která nabrala zcela nový rozměr, když jsme uvnitř ještě vše chtěli přilepit izolepou ke stěnám. Jelikož izolepa na stěnách nedržela, aplikovali jsme Halíkův Patex. Tím to sice nedrželo o nic lépe, ale zato jsme všechno pěkně upatlali. Trochu nás zaskočilo, když jsme si uvědomili, že budeme muset udělat v láhvi další díru, abychom mohli vyvést ven osičku s lodním šroubem. Usoudili jsme, že díru je třeba udělat co nejmenší, aby jí dovnitř neteklo. (Stejně dovnitř teklo.)

Se zatajeným dechem pouštíme bídné plavidlo na vodu. Kupodivu pluje, bohužel ne zrovna rovně. Pomocí vodící nitě se nám nedaří loďku uřídit. Několikrát ji vytahujeme z řas, rozmotáváme niť nabalenou do lodního šroubu, vyléváme vodu... Po několika marných pokusech přicházíme s inovativní myšlenkou připevnit na plavidlo vodící nitě z obou stran. Ty pak budou sloužit jako takové opratě. Teoreticky geniální nápad, prakticky to moc nefunguje.

Nezbývá než se pustit do konstrukce ABPOPY II. Potřebujeme dvě nové PETky. Ty sice máme, ale háček je v tom, že je v nich všechna naše voda. Stojíme tedy před rozhodnutím, jestli jít dál bez vody, nebo jestli tu zůstat s vodou. David od někoho vyžebral alespoň půllitrovou láhev, do které jsme část vody přelili. Zbytek musí být obětován vyšším cílům. Během chvíle máme postavený katamaran s baterií i motorem umístěnými na vrchu. Už nikdy žádná chirurgie! Plujeme pomalu ale jistě a hlavně správným směrem. ABPOPA II doráží k cíli a my můžeme vyrazit na další stanoviště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.