Bedna 2008: abpopa

30. května 2008 v 16:24 |  Šifrovačky
17. a 18. května 2008

Vypadá to, že náš tým se brzy proslaví tím, že zásadně nechodí v plném počtu. Po loňských Svíčkách ve čtyřech a letošním O5 ve třech jsme se na Bednu vydali zase s jedním chybějícím členem. Zhruba dva týdny před hrou nám onemocněla Tereza a už jsme za ni nesehnali náhradu. Yenya, do kterého jsme vkládali velké naděje, už si bohužel naplánoval jinou akci. Takže vyrážíme ve čtyřech - David, Halík, Honza a Martin.

Asi ani nemá smysl zmiňovat, že přípravy jsme tradičně podcenili. Discman jsem zapomněl v Brně. Náhradní shánějí kluci až v sobotu dopoledne po Praze a dlouho to vypadá, že nám bude dovezen až kolem 18:00, takže budeme muset doufat, že ho do té doby nebudeme potřebovat. Bednářské listy samozřejmě studujeme až na startu, na který to díky posunutí o půl hodiny stíháme s mírným předstihem.
Aby toho nebylo málo, tak jsme po pátečním EXITu, který jsme si nemohli nechat ujít, všichni kromě Halíka dojeli do Prahy až ve čtyři ráno, načež David zjistil, že jim v domě vyměnili vchodové dveře a nedali mu klíč, takže se nemůžeme dostat dovnitř. Kolem páté končíme v azylu u Kuby Nováka a spíme v dost spartánských podmínkách. Sám jsem naspal pěkné dvě hodiny a ještě se narychlo vydal do Brandýsa nad Labem seznámit se se svým novorozeným synovcem. Kluci toho nenaspali o moc víc. Zkrátka se opět nedá říct, že bychom na startu drželi v rukách všechny trumfy. Už několikrát jsme se ale přesvědčili, že čím tragičtěji to s námi vypadá na začátku, tím lépe nám to nakonec jde.

Start: Scrabledna (15:30)

Zvolili jsme následující kombinaci písmen - A (Halík), L (já), N (David) a U (Martin). Hned v prvním kole s chemickými prvky kluci odchytli jedno R a všichni prošli jako URAN. Mně se podařilo shromáždit hLiník, ale už jsme nestačili projít branou. Další kola se mi moc nedařilo. Naštvali mě prezidenti, když jediní, ve kterých je L (Havel a Klaus), nemají požadovaných šest písmen. Nakonec procházím strašnou haluzí na pohádkové postavy, když se vedle mě z davu vynoří skupina skládající Budulínka, které chybí už jen L.

01 Oktilky (15:47)

Podle Bednářských listů postupně přiřazujeme oktilkám názvy. Některé nám jdou lépe, jiné hůře. U některých nám připadá, že se dají pojmenovat jen podle toho, co vychází v tajence. Jak tohle někdo mohl vyřešit bez Bednářských listů, je pro mě, stejně jako pro Dalibora, záhadou.

02 Bednářský ciferník (16:13)

Na Kampě vidíme spoustu týmů a chvíli váháme, jestli tu nejsme nějak pozdě. Vypadá to, že sem ale jen všichni vyrazili luštit oktilky. Šifra nás na první pohled trochu vyděsila svým rozsahem. Pravidla čtu nejdřív já, pak David, pak je společně konzultujeme a ujišťujeme se, že chápeme, co máme dělat. Halík poznává z obrázku sochy 27 českých pánů, tak ho k nim posíláme i s Martinem. S Davidem si vybíráme šifru s příslovími, kterou máme rychle hotovou, a doplňujeme poznané dvojice písmen do dalších tajenek. Skládáme na papír oktilky a některé jsme schopni i správně otočit. Kluci nám volají řešení soch českých pánů, což už nám stačí k doplnění všech tajenek. Když nám za chvíli znovu volají, co by ještě mohli vyřešit, svoláváme je zpátky s tím, že už nic nepotřebujeme. Než se kluci vrátí, máme většinu oktilek správně otočených a řešení je brzy na světě. David jde Daliborovi nenápadně říct SAXOFON a je pochválen, že to bylo fakt nenápadný. Jsme první! ... aspoň na chvilku.

03$ Zdvojený text (17:17)

Rychle se balíme, než nám dojde, že vlastně nevíme, kam máme jít. Asi by bylo vhodné nejdřív vyluštit tu šifru, kterou jsme dostali. Rušíme balení a zůstáváme na místě. Brzy si všímáme, že dvojpísmenná slova se skládají vždy ze dvou stejných písmen a že když se jedno umaže, vznikne předložka nebo spojka. Pak nám ještě dochází, že když z trojpísmenných slov odstraníme prostřední písmeno, dostaneme vždy platné slovo. To nás přivádí k myšlence, že první a poslední písmeno jsou vždy správně a prostředek je nějaký divný. To už nám stačí k tomu, abychom přečetli DALSI STANOVISTE... Zbytek se nám taky celkem daří uhodnout, takže minimálně víme, kterým směrem jít. Pak se mi daří odhalit i princip kódování. Vyrážíme a dolušťujeme po cestě.

03* Geometrie (17:53)

Zabíráme volnou lavičku v parčíku. Za chvilku jsou tu Proudové Prahory. Zase nás dohnaly. (A to jsme ještě nevěděli, že už mají před námi jedno stanoviště náskok. Nechápu, jak to mohly stihnout.) Nikomu se nechce rýsovat, tak jen od ruky načrtávám všechny trojúhelníky, vepsané a opsané kružnice. David pak v prvních zajímavých částech, kterých si rozhodně máme povšimnout, vidí písmeno U. Pak už je to jen rutina, ale zase se s tím nějak loudáme. Než to doděláme, Prahory jsou pryč.

03% Comics (18:23)

Když jsme alespoň trochu rozluštili, co že to ten chlapík se sekerou vlastně dělá, usoudili jsme, že si máme každé pole rozdělit na 9 polí. David a Martin odcházejí nakoupit zásoby a nechávají to jen na mně a Halíkovi. Aplikujeme sudoku Franty Vomáčky a ve vybraných čtvercích objevujeme nějaká písmena. Dlouho nám to ale nedává smysl. Hlavně ta písmenka na krajích jsou nějaká divná. Chvíli se v tom plácáme, kluci už jsou zpátky. Až pak mě konečně napadlo spojit ty vybrané čtverce dohromady. To je hned jiná. Vychází MÁNESOVA, což zavrhujeme, protože Mánesova ulice je dost z ruky. Na to ovšem Halík trefně poznamenává, že poblíž je Mánesova socha, kterou je taky hned z řešení vidět.

04 Sloupce písmen (19:03)

Při přesunu na další stanoviště potkávají kluci kamarádku Verču. Domlouváme se, že by se k nám připojila. Voláme organizátorům, jestli to můžeme udělat, vzhledem k tomu, že jdeme jen ve čtyřech, a dostáváme svolení. Verča se jde domů zabalit s tím, že se k nám pak někde připojí.
Semílací šifra ze třetích stanovišť nás trochu potrápila. Dole jasně vidíme slovo JDETE, ale přesmyčkou s použitím dalších písmen na stejném řádku vychází taky ZADEJTE. Nevíme, co si z toho vybrat. Postupně objevujeme i další slova, která se s trochou skákání z řádku na řádek dají přečíst - třeba HLEDEJTE. Princip ale dlouho nevidíme. Až když přišla nápověda, že začátek zprávy je JDETE, uviděl David konečně řešení.

05 Procházka s discmanem (20:45)

Tady nám brzy došlo, že jde o zvukový popis cesty. Trefit počáteční směr nám chvíli trvalo. Když jsme ale našli hudebniny a o kus dál sportovní hospodu, dál už jsme šli celkem najisto. Dost nám pomohlo, že Verča v těchto místech bydlí a tak věděla, co kterým směrem je. I přesto jsme se párkrát zasekli nebo se museli kousek vracet. Navíc jsme se pořád přetahovali o discman, protože jsme měli jen jedna sluchátka. Celkově jsme ale tento úkol zvládli docela rychle a podařilo se nám trochu stáhnout náskok Proudových Prahor. Bohužel to na této Bedně to bylo naposledy. Pak už nám jen víc a víc utíkaly.

06 Mřížka (21:58)

Dost se rozpršelo. Schovali jsme se u vchodu do Kotvy. Šifrovací mřížku poznáváme hned. První krok, který nám dává návod k použití, je rychle. Další krok, který nám říká, že máme číst ob osm, taky ještě zvládáme. Pak jsme se na chvilku zasekli na tom, v čem máme vlastně číst ob osm. Nejdřív jsme zkoušeli nějak vybírat z mřížky. Pak nás i napadlo číst ve zprávě, která vyšla v prvním kroku, ale měli jsme ji vypsanou jen od druhé části, takže nám to samozřejmě nevycházelo. Chvíli trvalo, než jsme si to uvědomili. Výsledek HOREJSIRYBN nás poněkud zaskočil. Jednak tím, že nám ten výsledek připadal nějak neúplný, druhak tím, že je to fakt hodně daleko. Nicméně se vzájemně ujišťujeme, že taková sekvence písmen opravdu nemůže vyjít náhodně a že nic jiného než Hořejší rybník to být nemůže, takže tam vyrážíme.

07 Morseovka (23:25)

Na místě trochu zmatkujeme, protože jsme si v zadání šifry nepřečetli, kde přesně máme hledat. Chvíli kolem rybníka pobíháme, pak dokonce volám Daliborovi, jestli by nebylo nějaké upřesnění. Zase jsme vyhráli soutěž o největší trubky.
Šifra mě ovšem potěšila. V podstatě jsem ji jen vyzvedl, natočil a přečetl výsledek. Nejvíc času nám tu zabralo plánování přesunu v mapě.

08 Kostky (0:09)

Nenašli jsme žádné rozumné místo na luštění, tak jsme se usídlili na kraji silnice, a časem jsme měli tendence sunout se víc a víc do středu, takže přejetí kolemjedoucím autem jsme postupně jen o chlup unikli my, naše batohy i můj chleba se sýrem.
Halík poznal, že síť tvoří kostky. Skládat se nám je nechtělo, tak jsme si snažili představit, jak budou vypadat. Na vrchních stěnách jsme přečetli nápis DOKOLA, psaný dokola. To nás přivedlo na myšlenku postupně přečíst všechny severní strany, pak východní atd, ale nějak to nevycházelo. Chvíli jsem se neúspěšně snažil prosadit myšlenku, že kostky by se měly pootočit tak, aby písmena na vrchních stranách byla stejně orientovaná a pak teprve číst. Když se to neujalo, zkoušel jsem to sám, bez větších úspěchů. Pak jsme trochu scrabblili a pořád nám z toho nějak vycházela HRÁZ RYBNÍKA, až konečně David přišel na to, jak se to má správně číst. Všechny týmy, které tu byly před námi, tu ještě pořád jsou a začínáme mít podezření, že jsme se posunuli na druhé místo.

9 Mapa I (1:04)

Je to tak. BINFO nás binformuje, že jsme tu druzí. Ztráta na Proudové Prahory něco přes dvě hodiny. Teď už nám pomůže jedině šifra, na které bude něco jako HLEDEJTE 80M OD a obrázek sudu. :) Nebo by se na některém stanovišti mohly hrát oktilky s tím, že tým, který sem dorazí, bude muset čekat na další tým, aby měl s kým hrát. Zároveň jsme si ale uvědomili, že než na takové stanoviště dorazíme, budou už mít Prahory mezi sebou sehráno několik turnajů, oktilkové ELO lehce přes 2500 a možná nám dá trochu práce je porazit.
V legendě mapy jsme čekali nějakou zradu. David žertuje, že tam někde určitě bude značka s legendou "další stanoviště", takže nám připadá celkem vtipné, když ji tam po pár minutách objevím. Chvíli značku marně hledáme na mapě. Pak přichází nadějná myšlenka mapu propíchnout. Není to až tak daleko, ale vychází to dost divně do pole. Ještě než jsme tam vyrazili si David naštěstí všimnul hospody uprostřed pole a mostu úplně mimo cestu. Postupně objevujeme i další zajímavosti jako státní hranici, stanici horské služby, lyžařský vlek... Když se to pospojuje, tak nám z toho pěkně vychází naše žertovná značka. Bohužel jsme to trochu odflákli a usoudili, že vrchol je přesně na značce řetězy jištěné cesty. Vyrážíme tam s tím, že jestli na místě najdeme jen řetězy jištěnou cestu, tak nás to fakt naštve.
K našemu velkému překvapení však na místě není ani řetězy jištěná cesta, ani šifra. Když tu hledáme už asi deset minut, napadá nás, že je možná někde chyba. Znovu analyzujeme mapu a až teď nacházíme další podivnosti, jako například obrácenou značku kostela. Nový vrchol vychází asi 1,5km daleko, navíc směrem, ze kterého jsme právě přišli. 3km zacházka, hodina ztráta. To se nám moc nepovedlo. Ve snaze trochu nahnat čas to s Davidem bereme na místo poklusem. Na místě to zase nemůžeme najít, dokonce ani v domečku na dětském hřišti, který by se na umístění šifry tak pěkně hodil. Nakonec se potupně uchylujeme k dalšímu telefonátu organizátorům. Dneska jsme nějací problémoví. S Daliborovým upřesněním už šifru nacházíme bez problémů.

10 Hypertext (3:00)

Kupodivu jsme pořád na druhém místě, ale ztratili jsme náskok. Vidíme přicházet další tým. Se šifrou si naštěstí rychle víme rady. Hned nás napadá, že "hypertextové odkazy" by mohly vést přes dvojice stejných slov, protože na první pohled nevidíme žádné slovo, které by se v textu opakovalo. Teď už jen najít ty dvojice. Za chvíli máme vyluštěno, jen interpretací výsledku si nejsme jistí. Nakonec se více méně shodujeme na tom, že z rozcestí u samoty se má jít po zelené značce a nejbližší rozcestník je na křížení zelené a červené. Nějak jsme si neuvědomili, že rozcestí a rozcestník nemusí být nutně totéž.
Nedaleko rozcestníku je vlaková zastávka. David zjišťuje spoje. Nejbližší jede za půl hodiny. V rámci urychlení postupu se snažím prosadit rychlejší pěší přesun, ale marně. David tvrdí, že to pěšky rychlejší nebude, což nakonec vede k tomu, že vyrážím pěšky sám, abych ho přesvědčil. Samozřejmě jsem měl pravdu. Na místě jsem o celých dlouhých pět minut dřív. Navíc jsem si užil krásnou čtyřkilometrovou procházku nočním lesem, bahnem, vysokou travou a zbavil se veškerých zbytečně suchých míst ve svých botách.
Na místě ale šifra není. Čekám, že další stanoviště bude u rozcestníku na modré a zelené - u samoty se nemělo odbočovat, ale jít dál po modré a zelené. Hned se tam vydávám. Když jsem asi v půlce cesty, volá mi David, že se mám vrátit, protože další stanoviště jsem nejspíš už přešel. Ano, zase jsme volali organizátorům. Jsme dnes prostě nemožní. Cestou zpátky jsem minul ceduli s obrázkem přeškrtnutého mobilu, přečetl si něco jako že nemáme rušit lesní zvěř a šel klidně dál. Asi jsem byl už vážně unavený. Naštěstí jsem se blízko za cedulí setkal se zbytkem týmu, který mi nevěřil, že dál opravdu vůbec nic není.

11 Kukačka (4:56)

K ceduli přicházíme (resp. někteří se vracíme) společně s ještě jedním týmem (asi Totální diferenciál). Ten po chvíli odchází, takže si myslíme, že to rychle vyřešili. Je nám jasné, že máme nejspíš poslouchat zpěv ptáků. A že jich tu řve vážně hodně. Vytahujeme si článek z Bednářských listů, ale nezdá se, že bychom v té změni zvuků měli šanci rozeznat, který pták je který. A pak někdo zaslechl kukačku a najednou nebylo co řešit.
Cestou na další stanoviště míjíme tým, o kterém jsme si mysleli, že už je dávno pryč. Přesunuli se jen asi sto metrů od stanoviště a něco tu luštili z Bednářských listů. Řekl bych, že tu tak mohli strávit docela dlouhé chvíle.

12 Mapa II (5:36)

Druhá mapa nás potrápila mnohem víc než ta první. Dlouho jsme do ní koukali bez jakéhokoliv rozumného nápadu. Přišel se na nás podívat Dalibor a ptal se, jak jsme slyšeli kukačku. Pak se tu najednou objevila Marťa... Z toho jsme nabyli dojmu, že cíl musí být někde poblíž. Nicméně v řešení šifry nám to nijak nepomohlo. Potom David konečně vytáhl pravítko a přiložil ho k vychozímu a cílovému bodu na mapě. Ale místo aby je spojil a přečetl morseovku, změřil jejich vzdálenost a když to vyšlo přesně 26 centrimetrů, byli jsme definitivně ztraceni. Po dlouhém experimentování s abecedou to konečně vzdáváme a bereme si záchranu.

13 Segment X (7:40)

Přesun nám připadal hrozně dlouhý. Bývalou hráz jsme naštěstí našli celkem rychle. V šifře nás hned zaujaly různé symetrie a brzy odhalujeme mřížku složenou z nápisů SEGMENTX. To X tam asi bylo spíš jen jako spojovník. Naštěstí jsme v něm nic moc nehledali. Zkoušíme spoustu slepých cest. Pak přicházím s teorií, že ta písmenka jsou taková, že se určitě nemají číst, ani po posunutí v abecedě, a nejspíš nám mají něco vykreslit v té mřížce. David si konečně všímá, že každý SEGMENT je jednoznačně označený dvojicí písmen. To se hodí. Zkoušíme postupně brát písmena uvnitř mřížky a vykreslovat podle nich hrany. Když narazíme na hranu, kterou už máme, začínáme znovu. Na začátku vychází ODSU, což vypadá nadějně, dál už se to ale kazí. Jsme si skoro jisti, že postupujeme správně, jen někde děláme nějakou malou chybu. Ale nejsme schopni ji najít.
Vydatně prší a nálada v týmu klesá. Čas se nám začíná krátit. Rozhodujeme se pro přesun někam do sucha a bereme to směrem k vlaku. Cestou narážíme na autobusovou zastávku, kde ještě chvíli luštíme. Několikrát zkoušíme to stejné, ale ne a ne najít chybu. Oddělovač v podobě vzestupně jdoucích písmen v abecedě nám uniká. Chvíli po jedenácté to vzdáváme a jedeme se podívat do cíle.

Závěr

Tak jsme zase nedošli. Tentokrát mě to obzvlášť mrzelo, protože už jsme byli tak blízko. Na dvanáctém stanovišti se skoro sedmi hodinami do konce a s nevybranou záchranou to vypadalo hodně nadějně. Na třináctce nám chyběl jen krůček. Škoda, i když je pravda, že čtrnáctka taky rozhodně nebyla zadarmo a těžko říct, jak bychom si tu poradili.
V každém případě mě Bedna letos opět nadchla. Líbil se mi začátek. Skvělý nápad, jen ta brána, kterou se procházelo ven, mohla být větší a lépe přístupná. Mezi šiframi mě moc nezaujala mapa II. Žádná vodítka, spousta balastu. Jako by na Bednu ani nepatřila. Nicméně všechny ostatní šifry byly hodně povedené - nápadité a elegantní, jak jsme ostatně na Bedně zvyklí. Parádní byly oktilky a první mapa. Díky moc za skvělou hru a za celý náš tým tímto slibuji, že příště omezíme volání na maximálně jedno na dvě stanoviště.

Odkazy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 honza (totdif) honza (totdif) | E-mail | 31. května 2008 v 16:37 | Reagovat

Ano, u kukačky jste minuli Totální diferenciál, který váš rychlý odchod morálně zcela rozložil:) Odešli jsme až dvě hodiny po vás.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.