Svíčky 2009: abpopa

4. září 2009 v 0:24 |  Šifrovačky
29. a 30. září 2009

Na Svíčky jsme se letos vydali s tím, že bychom v žádném případě neměli zopakovat fiasko z minulého roku, a naopak bychom měli zopakovat úspěch z předminulého roku, kdy jsme sice nevyhráli, ale donutili jsme Prahory běžet z posledního stanoviště do cíle, což pro nás bylo dostatečným zadostiučiněním.


Do týmu jsme opět vzali Yenyu, který je na Svíčkách pro abpopu již tradiční posilou. Na rozdíl od ročníku 2007 jsme tentokrát vyluštili i několik šifer světové fáze Bezvíčku, takže jsme začínali s pěknými devíti body. Nechybělo málo a bodů jsme mohli mít i třináct. U SJVZ jsem byl tááákhle blízko řešení. Chyběl jen poslední krůček.

Ze Sirek se nám podařilo získat několik zcela zásadních poznatků, např. zjistit, co znamená graf, a několik méně zásadních nicméně rovněž zajímavých poznatků, např. že titul prof. doc. se v akademických kruzích vůbec nevyskytuje.

Na start jsme přijeli Davidovým vozem. Ten jsme potřebovali nějak dostat do cíle. David chvilku uvažoval nad variantou, že by vrazil klíče do ruky nejbližšímu organizátorovi se slovy: "Přeparkuj mi to." Přišlo nám to hrozně zábavné, ale nakonec jsme vyměkli a raději slušně požádali, jestli by nám auto někdo do cíle nepřevezl. Dodatečně děkujeme.

Na startu jsme zabrali místo v rohu hned vedle týmu Opravte to. Jeden z jejich členů, kterého Halík okamžitě pokřtil na Blonďáka, měl s námi zcela kompatibilní tričko, takže jsme se začali obávat diskvalifikace pro překročení maximálního počtu členů, zvlášť poté, co si nás Opravte to na třetím stanovišti s Blonďákem vyfotili.

Ještě jsme vyzkoušeli, jestli funguje SVINFO a poslali zprávu, že už začíná být zima a jestli bychom jako už teda nemohli začít. Zřejmě fungovalo, protože za pár minut bylo odstartováno.

1. Handlování s mřížkami

V rychlosti jsme si prohlédli šifry šumperské fáze Bezvíčku a vyhodnotili je tak, že v žádném případě nesmíme s body klesnout pod nulu, leda by David provedl něco, za co bychom ho za trest nechali naučit se memoriku.

První nápad, co provést s mřížkou, byl správný. Jen provedení se nějak nepovedlo, takže jsme v žádném z 32 možných přiložení nic neuviděli. Naštěstí už máme zkušenost, že pravděpodobné postupy je třeba zkoušet opakovaně. Na druhý pokus asi tak ve 30. přiložení David konečně uviděl kus tajenky, právě ve chvíli, kdy už začínal remcat, že bychom měli zkusit něco jiného.

Dál už to šlo hladce. Měli jsme asi dost štěstí, protože v prvních devíti nebo možná deseti mřížkách, které se nám dostaly do rukou, se žádná neopakovala. Pak už přece jen chvíli trvalo, než jsme se dostali k těm dalším. Až jsme se začínali chytat za hlavu, že jsme si zpracované mřížky neoznačovali, ale i tak se nám v celkem rozumné době objevilo v tajence sedélko a Blýskač, a tak jsme vyrazili.

2. Lentilky

Lentilky jsme vyndali z krabiček, zjistili, že jsou v obou dvou stejné, takže jedny jsou redundatní a mohly by se sníst. Ale odolali jsme. Prozkoumali jsme pár podezřele prasklých lentilek a když v nich nic nebylo, chvilku jsme se zabývali zajímavými vzory na přiložených papírcích, než se to Yenya rozhodl vyřešit s pomocí krabičky.

Radoval jsem se, že pastelky, které mám, skoro přesně odpovídají barvám lentilek. Jen růžovou jsem neměl, takže jsme si nejprve barevně zakroužkovali všechna písmenka, která byla úplně nanic, a až nakonec objevili tajenku. Na rozdíl od růžové pastelky nám růžové lentilky celou tu dobu nějak vůbec nechyběly.

3. Křížovka

První krok křížovky jsme měli dost rychle, protože jsem byl pevně odhodlaný na všech stanovištích aplikovat graf ze Sirek (když už jsem zjistil, co znamená, no né). Jen nám to chvíli úplně nevycházelo, než jsme si vzpomněli, že taky existují záporná čísla. Ale pak už všechno sedělo, takže jsem si začal balit batoh.

Bohužel se ukázalo, že tajenku nikdo nedokáže přečíst. Tak jsem batoh zase vybalil a přemýšleli jsme, co s tím dál. Po několika neúspěšných pokusech Halík správně upozornil, že je třeba vyvarovat se vertikálních pohybů a pak už to šlo dobře. Přesto jsem tentokrát s balením batohu raději počkal, než se začala objevovat první slova zprávy.

4. Pí

Na další stanoviště jsme to vzali přes kopec, nicméně těsně pod vrcholem jsme se vydali mírným obloukem, kterým jsme dramaticky ušetřili nejméně deset výškových metrů. Za to cestou dolů jsme se prodírali všemožným křovím a trním.

Měli jsme trochu problém s dohledáním šifry, protože na místě byla dvě křížení cest poměrně blízko u sebe a nebyli jsme si jistí, které je to správné. Každopádně ani u jednoho jsme ve směru, které udávalo upřesnítko, šifru nenašli. Kolem se motalo dost týmů, které zjevně řešily stejný problém. Asi po pěti minutách někdo šifru přece jen našel. Přišlo mi, že umístění vůbec neodpovídá upřesnítku, ale prý odpovídalo, tak nevím.

Šifra nás moc nepotrápila, protože David si hned všimnul pí, které měl ptáček v nožičkách. Nejvíc práce nám dalo někde splašit rozvoj pí na dostatečný počet desetinných míst. Hned jsem si říkal, kolik času tady na nás Prahory asi naženou, když Marťa umí skoro celé pí zpaměti.

5. Pizgřišňoufely a druchněkáky

Když jsem uviděl prvních pár řádků zadání, navrhl jsem, jestli to nebude něco jako byla žvoulečka na TMOU. Pár vteřin poté se ze směru, kde seděl jiný tým, ozvalo: "Není to něco jako žvoulečka?" Myšlenku jsme přesto zavrhli, ale za to jsme usoudili, že sedíme moc blízko, a přesunuli se o pár metrů dál.

Když jsme dočetli celé zadání, přišlo nám to skoro jako Louzdřice a Loužnice v loňském Bezvíčku a rovnou jsme se připravili na to, že tu budeme pěkně dlouho. Do toho ještě David vymýšlel, že tohle po nás přece nikdo nemůže chtít vyřešit, a navrhoval počítat háčky nad písmeny nebo něco podobného, ale s Yenyou jsme ho hned přehlasovali, protože nám bylo oběma nadevší pochybnost jasné, že to prostě budeme muset všechno odvodit a spočítat.

Nakonec to nebylo až tak hrozné, jak jsme čekali. Yenya poctivě počítal. Ostatní jsme dohledávali, co bylo potřeba, na obou stranách mapy a Halík gůglil na svém ajfounu. Docela rychle jsme se dopracovali k Předkrmhuli. Výška sice přesně neodpovídala Yenyovým výpočtům, ale předvrchol pod Hájem vypadal, vzhledem k umístění, hodně přesvědčivě. Dál už se ale výpočty začaly odchylovat hodně, a to až tak, že kružnice, které jsme si narýsovali kolem Předkrmhule a druhého vrcholu (správně určeného), se nám vůbec neprotnuly. Zřejmě k tomu nemalou měrou přispěl způsob, kterým Halík s Martinem zjistili hodnotu brntusu (něco jako: "54 by se ještě dalo usmlouvat, ale 55, to už asi ne"), a podobné exatní metody.

Bylo rozhodnuto, že všechno je potřeba pořádně přepočítat. K Yenyovi se přidal i David, který už nám konečně začal věřit, že nemáme počítat háčky. Já jsem si mezitím vyhlédl most u druhého kopce, který se tvářil jako že by nemusel existovat, změřil vzdálenost k Předkrmhuli a k druhému kopci a když to vyšlo na chlup přesně v poměru 0,35:1,90, navrhl jsem, abychom tam vyrazili.

Chvíli jsme se o tom dohadovali a rozhodli se, že nejlepší bude vyrazit ve třech s tím, že necháme Davida s Yenyou, ať to dopočítají.

6. Doplňování písmen

Věřil jsem, že jdeme dobře. Rozhodně jsem to nebral jako žádné haluzení, i když jsme šifru nedořešili celou. Nicméně stoprocentně jistí jsme si být nemohli, tak se mi ulevilo, když jsme na místě uviděli pár čelovek.

Šifra dlouho neodolávala. Zalíbil se mi řetězec RUZSTV a když jsem si k němu o řádek výš našel DO, bylo jasné, co dělat. Tajenku jsme měli za pár minut, ale pak nám ještě pěknou dobu trvalo, než Halík v mapě našel bd a začalo to trochu dávat smysl. Yenya s Davidem dorazili právě ve chvíli, kdy už jsem začal být nervózní, kde se loudají, a vyrazil napřed. Ještě jsme jen v rychlosti v Yenyově starší mapě ověřili, že tam opravdu není bd.

7. Souhvězdí

K boudě jsme vyrazili pěkně podle azimutu, přímo nahoru do kopce. Nebyl to rozhodně poslední přesun, při kterém jsme hodně ocenili, že celou dobu víme, Gde Proboha Sme.

Souhvězdí jsme poznali hned. "Blbě se s ním parkuje" nás vážně rozesmálo. Vytáhli jsme mapu oblohy a přes pauzák si to pěkně pospojovali, ale vycházela nám jen samá V. Nějakou dobu trvalo, než Yenya objevil, že v každém souhvězdí jsou dvě středně velké hvězdy. Pak ještě následovalo několik slepých cest, po kterých jsme se konečně dopracovali ke správnému pospojování. Když jsme sundali pauzák z papíru, Halík navrhl, že by to mohly být hodiny, ale já jsem naštěstí už jednou podobné tvary viděl, když mi Marťa ukazovala šifry z Kruté Zákruty. To se teď náramně hodilo.

8. Braillovo písmo

Asi nebudu příliš originální, když napíšu, že jsme cestou ke sjezdovce potkali mrtvou srnku nebo že najít stanoviště pro nás nebyla úplně hračka, přestože jsme měli GPSku. Nicméně šifra byla snad až příliš snadná. Braillovo písmo z toho na nás přímo koukalo, takže nejvíc času zabralo vylovit z batohu Manuál TMOU, protože na rozdíl od jiných týmů jsme se Braillovo písmo nezvládli naučit zpaměti cestou na Svíčky.

9. Šestadvacítková soustava

Při přesunu na další stanoviště jsme nemohli odolat touze projít ještě jednou kolem zdechliny na cestě a vzali jsme to po žluté. Poté, co jsme se prodrali ostružiním, jsme se vynořili přímo u vodárny, které jsme si ale vůbec nevšímali, a šli hledat asi o sto metrů dál. Asi jsme mapě věřili víc, než si zasloužila.

Šifra nás moc nezdržela. Ještě než jsme vůbec stačili přijít na to, že máme hledat letopočty, Yenya nám začal tvrdit, že ty iniciály jsou šestadvacítková soustava. Takovému nesmyslu jsme se od srdce zasmáli a četli si dál zadání, až nám došlo, co to je ta banda plyšáků, kteří převádějí, že nemají rukavice. Nejvíc nás rozesmáli bráchové, co brebentili nesrozumitelnou řečí a čmárali klikyháky ještě šílenější jak ruština. Moc jsme ale nevěděli, co si s těmi letopočty počít.

Pak vzal Yenya kalkulačku, nějak do ní naťukal první dvě sady iniciálů, vynásobil to hroznou spoustou šestadvacítek, cosi od sebe odečetl a když mu z toho vyšel přesný počet let mezi příchodem Cyrila a Metoděje a bitvou na Moravském poli, vyvalili jsme oči a začali ho brát vážně.

Já jsem se se svými dějepisnými znalostmi moc nezapojoval. Horko těžko bych z paměti vylovil možná tak toho svázanýho iluzionistu. Vložil jsem se do toho až ve chvíli, kdy můj tým po prvních pár letopočtech správně přešel rovnou k Adolfu Quasimodu Nohovi, přeložil ho na 429 a vesele pokračoval v analýze letopočtů.

10. Námořní bitva

Na desítku už jsme šli s tím, že si jen vezmeme zadání a heslo koupíme za pomocné body. Nakonec ani ty pomocné body nebyly potřeba. Při průchodu turniketem stačilo říct název týmu.

11. Podivné obrazy

V turniketu jsme zjistili, že vedeme. Trochu jsme to sice tušili, vzhledem k tomu, že jsme od sedmého stanoviště nikoho nepotkali a věděli jsme, že Prahory máme za sebou, ale úplně jistí jsme si nebyli, takže nás to potěšilo. Vzápětí mi přišla SMSka od Marti, že vyrážejí na desítku, kde si hned vezmou řešení. Takže máme tak hodinu a půl náskok, mysleli jsme si, protože dohledávka na desítce nebyla žádná legrace.

Obrázky nás bavily. David brzy objevil zvratné lahve a Yenya zase moravský ras. Za pár minut jsme již spěchali ke kostelu a nabádali organizátory, ať tu Prahory co nejvíc zdrží. Ti si ale jen posteskli, že když neutáhli na jídlo nás, tak Prahory už tuplem ne. Leda prý že by někde sehnali pár koťátek.

12. Spousta čar

Při přesunu ke kostelu jsme potkali Marťu s Lexou a zbytek Prahor o kousek dál. Tak brzy jsme je tu ani náhodou nečekali. Tak to máme náskok možná něco málo přes půl hodiny. Jestli to chceme udržet, musíme sebou pěkně hodit.

Dvanáctku jsme vyřešili bleskově. Halík řekl, že v tom vidí tři řádky. Překreslili jsme první na pauzák, přeložili přes druhý a David s Martinem už rovnou četli tajenku, i bez třetího řádku.

13. Změť písmen

Pod schody na Valašské jsem běžel napřed, ale šifry ve zdi jsem si stejně nevšiml, takže nás to moc neurychlilo. Nicméně ve změti znaků jsem hned objevil Úhlavu. Mačkali jsme se všichni nad jedním papírem a snažili se co nejefektivněji dohledat všechna slova. Pak jsme se nějak nemohli dohodnout, co pospojovat. Jestli česká města zvlášť a slovenská zvlášť nebo dohromady. To samé s evropskými a asijskými státy. Chvíli nám trvalo, než jsme se dopracovali k číslům 1, 3, 5. První nápad byl, že to jsou čísla autobusů a musíme najít zastávku, kde staví právě tyto tři autobusy. Tímto bych za náš tým rád poděkovali Dopravnímu podniku města Šumperk, že žádná taková zastávka neexistuje. Zřejmě nám to ušetřilo dost času.

Každopádně jsme si pak s čísly ještě dost dloho lámali hlavu, než Davida napadlo, že sutok, který nám vychází v jedničce by mohl být soutok. Nějak nás do té doby nenapadlo hledat uprostřed města soutok. Martin hned objevil i Odru, která nám v jedničce do té doby chyběla. Další krok už byl hned. Ani jsme nestačili docenit eleganci toho, že soutok je poskládaný s řek, náměstí z měst a republika ze států.

14. Řazení podle abecedy

Sloupce jsme si hned rozstříhali a začali je řadit postupně podle jednotlivých řádků a snažili se něco číst v řádcích ostatních. To moc nešlo a navíc nám v řádcích vycházela spousta sekvencí stejných písmen, se kterými jsme si nevěděli rady.

Pak Yenya navrh, abychom seřadili sloupce tak, aby v prvním sloupci bylo alespoň jedno A, v druhém alespoň jedno B atd. Ověřili jsme, že to jde, ale zároveň jsme hned věděli, že to má spoustu řešení. Pak ale Davida hned napadlo řadit jen podle sudých řádků, které jediné obsahují ošklivá písmena.

To mělo právě jedno řešení, což se nám líbilo. Nicméně jsme z toho pořád nebyli moudří, protože Yenya navrhl posunout sloupce tak, aby písmena, podle kterých se řadí, byla vedle sebe. Tím se nám text dost rozpadl. David do toho chvíli koukal a pak najednou v tom totálně rozbitém textu začal číst tajenku, asi až do poloviny. Jen jsem nevěřícně koukal. Pak už nás dokonce i napadlo posunout si sloupce tak, jak patří, a pohodlně dočíst zbytek.

15. Tečka, čárka, díra

Přestože jsme na třináctce ani na čtrnáctce nebyli nijak zvlášť rychlí, Prahory jsme vůbec nezahlédli. Tušili jsme ale, že nebudou daleko, a my máme před sebou ještě dvě šifry. Cestou na patnáctku jsme se rozhodně neloudali.

Na šifře nás nejdříve zaujaly mezery, které na první pohled vypadaly, že když se na ně kouká z dálky, skoro vykreslují písmena. Mžourali jsme do toho z různých vzdáleností, ale bez výsledku.

Dál nás zaujala spousta opakujících se podřetězců - OČKO, KOČKODAN; MÍR, ŠMÍRÁK; PÁR, PARK, PARKUR. Počítali jsme frekvence některých dvojic písmen, kterých se zdálo být v textu spousta - mimo jiné EČ nebo TE. Také nám vrtalo hlavou velké množsví hlásek Č. Dlouho jsme nenašli nic, co by někam vedlo. Pak se najednou objevil Tom. Prahory nás dohnaly. Nebylo divu, když jsme tu tvrdli už skoro hodinu.

Vzpomněli jsme na Sirky a článek o citoslovcích a na ty dvě podivné fotky - černoška a árijec. Černá a bílá? Halík už před hrou vyvinul teorii, že by to celé mohla být narážka na šachy. Že až někde uvidíme něco jako íhaháá, je jasné, že to je tah jezdcem. Touto myšlenkou jsme byli všichni nadšeni a to, že celý text sloužil pouze k tomu, aby se řeklo, že ptáček nedělá "píp", ale jen "pí", zvláště když v bublině byly právě dva otazníky, považuji za těžké nevyužití potenciálu. To jen tak naokraj.

Teď někdo řekl, jestli by to časté Č nemohlo znamenat černá. Našli jsme jen dvě B, takže to moc nadějně nevypadalo. Nicméně nějak mě to naladilo na binární uvažování a jak jsem si tak lovil z batohu bundu a u toho si vzpomněl, jak jsme s Yenou počítali, kolikrát je v texu TE, najednou to do sebe zapadlo - tečka, čárka. Morseovka! Hurá! Nestačili jsme vůbec objevit díru, dokonce ani přesný princip řešení. Rychle jsme psali nad každé slovo tečku nebo čárku, podle toho, co nám víc připomínalo, případně nic, když nám nepřipomínalo ani jedno. Kupodivu to vycházelo.

16. Faktorizace

K rybníku Benátky jsme to vzali poklusem. Ani jsme nevěděli, jestli Prahory náhodou už neodešly. Předpokládali jsme, že to budou mít hned. Zpětně to vypadalo, že léčka-tečka se až moc nabízí.

Kolem rybníka jsme pár minut zmateně pobíhali, než jsme našli místo, které přesně odpovídalo výsledku šifry ve spojení s upřesnítkem - nejsevernější bod rybníka, ohyb plotu, křoví. Všechno sedělo, ale šifra nikde. Po pěti minutách marného hledání všude okolo jsem začal být nervózní a zavolal organizátorům. Ti mě ujistili, že šifra na místě je, jen možná není umístěna úplně správně, že máme hledat dál a že mezi tím za námi někoho pošlou. Hledali jsme dalších 15 minut, ale s tím, jak jsme v patách cítili Prahory, nám připadalo, že tu marníme čas už nejméně dvakrát tak dlouho. Pak konečně dorazili organizátoři a upřesnili nám umístění šifry. Byla v jiném ohybu plotu, u severozápadní části rybníka, dobrých 60 metrů od místa, kde jsme hledali. Přestože jsme kolem šifry museli několikrát projít, ve tmě jsme neměli šanci si jí všimnout.

Bylo nám slíbeno, že čas, který jsme tu strávili marným hledáním, nám bude odečten z celkového času. Počítali jsme, že máme tak půl hodinu k dobru. Prahory nikde. Rychle jsme se pustili do luštění.

Nevzali jsme to za ani trochu dobrý konec. Čísla jako 777, 774, 609 nám hned připomněla telefonní předvolby. Poslední devítice vypadala jako jasné telefonní číslo. Martin na něj dokonce zkusil zavolat. Vzhledem k tomu, že byla neděle a asi pět hodin ráno, nijak zvlášť nás nepřekvapilo, že to nikdo nebral. Ještě jsme chvíli vyhledávali mezinárodní předvolby, než jsme se definitivně smířili s tím, že tudy cesta nevede.

Dál jsme zkoušeli převádět ciferné součty na písmenka. Vycházelo to moc pěkně. Spousta samohlásek, žádná škaredá písmena. Jen jedno G, ale to nevadí, to klidně může být gymnázium. Hm, další G a ještě třetí, ale jinak samá hezká písmenka. Prošel kolem nás Lexa. Prahory už nás zase mají.

Měli jsme za sebou minimálně hodinu marného luštění a začali jsme se dostávat do útlumu. Viděl jsem to s námi dost bledě. Pak konečně Halík vytáhl kalkulačku a s Davidem zjistili, že první tři čísla jsou dělitelná 31. To nás nakoplo. Ještě máme šanci. Faktorizovali jsme, seč nám síly stačily. Yenya vytáhl PDA a našel v něm program na faktorizaci čísel. To nás dost zrychlilo. Už jen přečíst tajenku. Heslo rybíz. Kde jsou Prahory? Asi už pryč, ale máme nějaký čas k dobru. Bude to stačit? S Davidem vybíháme bez batohů do cíle. Vidíme před sebou tři lidi a pět batohů. Je to jasné. Prahory jsou v cíli. Nikdo nám neřekl, kolik minut máme navíc. Na křižovatce nabírám dech při čekání na zelenou, hned vedle Prahor bez Toma a Lexy. Alča nám sděluje, že máme k dobru 12 minut. Počítali jsme tak s půl hodinou. Běžíme jak o život. Vůbec nevím, jak je to do cíle daleko. Mapu má David. Konečně přibíháme k vile. Heslo rybíz. Správně. Ztráta na Prahory 8 minut. Vyhráli jsme! O čtyři minuty.

Závěr

Ani nevím, z čeho mám větší radost. Jestli z toho, že jsme vyhráli Svíčky, nebo z toho, že jsme porazili Prahory. Nikdy bych si nemyslel, že se nám tohle někdy podaří. Pravda, nebylo to vůbec přesvědčivé. Měl bych mnohem lepší pocit, kdybychom do cíle dorazili první a nepotřebovali žádnou časovou kompenzaci. Ale i tak, těsné vítězství je pořád vítězství. Vlastně je to pro nás jako pro abpopu, za ta léta, co už spolu luštíme, první výhra na "velké" šifrovačce. A přestože jsem si už párkrát (doslova) vyzkoušel, jaké to je vyhrát šifrovačku jako Prahora, tohle vítězství je pro mě mnohem víc vybojované, mnohem méně očekávané a o to cennější.

Hra byla moc pěkná, v podstatě bez chyb, když nepočítám tu nepříjemnost na posledním stanovišti. Šifry byly obtížné tak akorát a některé opravdu parádní, především lentilky a podivné obrázy. Ale hlavně, Svíčky nás konečně opravdu nakrmily. Díky.

Odkazy

 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bulik Bulik | 16. září 2009 v 18:43 | Reagovat

Fajn komentar (zejmena s ohledem na to, ze je o udalosti, ktera podle uvedeneho data teprve probehne ;)

2 Bulik Bulik | 16. září 2009 v 18:44 | Reagovat

A samozřejmě blahopřání k životnímu úspěchu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.